Když bereme vnitřní ohledy na vnější svět
I v těch nejběžnějších situacích se člověk ztotožňuje s tím, co si o něm myslí ostatní, jak se k němu chovají, jaký k němu zaujímají postoj. On (ona) si vždy myslí, že ostatní si ho dostatečně neváží, že nejsou náležitě slušní a zdvořilí. Tím vším trpí, je nucen dumat a podezírat. Vynakládá ohromné množství energie na dohady a domněnky a vytváří v sobě nedůvěřivý a nepřátelský postoj k druhým. Jak se na něho (ní) kdo podíval, co si o něm (ní) kdo pomyslel, co o něm (ní) kdo řekl – to vše má pro něho (ní) ohromný význam. […]