"Ze všeho nejdříve je nutné pochopit, že křesťanem není ten, kdo sám sebe nazývá křesťanem nebo koho křesťanem nazývají ostatní. Křesťan je ten, kdo žije v souladu s Kristovými příkazy. Takoví, jací jsme, křesťany být nemůžeme. Abychom mohli být křesťany, musíme být schopni ‚dělať. My nemůžeme dělat, u nás se vše ‚děje‘. Kristus říká: ‚milujte své nepřátelé‘, ale jak bychom mohli milovat své nepřátele, když nedokážeme milovat ani své přátele? Někdy v nás něco ‚miluje‘, a někdy ‚nemiluje‘. Takoví, jací jsme, si dokonce nemůžeme ani přát stát se křesťany, protože, opět, někdy si to v nás ‚přeje‘, a jindy, ‚nepřeje‘. Jednu a tutéž věc si nemůžeme přát příliš dlouho, neboť namísto toho, aby si člověk přál být křesťanem, najednou si vzpomene na velmi pěkný, ale velmi drahý koberec, který zahlédl v nějakém obchodě. A tak, namísto přání být křesťanem, začíná přemýšlet, jak by si mohl ten koberec koupit, a o křesťanství už neví nic. A když mu někdo jiný nevěří, jak skvělým že je křesťanem, je hned ochoten jej zaživa sníst nebo upéct na žhavém uhlí. K tomu, aby byl dobrým křesťanem, musí člověk být. Být znamená být pánem sebe sama. Jestliže člověk není svým vlastním pánem, pak nemá nic a nic mít nemůže, a nemůže být křesťanem. Je jednoduše stroj, automat, a stroj nemůže být křesťanem. Sami se zamyslete: je možné, aby auto či psací stroj nebo gramofon byly křesťanem? Jsou to jen věci ovládané náhodou. Nejsou zodpovědné, jsou to stroje. Být křesťanem znamená být zodpovědným. Zodpovědnost však přichází až tehdy, když člověk alespoň částečně přestane být strojem a začne si skutečně, ne jen slovy, přát být křesťanem." […]
Líbil se Vám článek? Podělte se o něj s přáteli nebo jim ho pošlete e-mailem