Jak pomoci dítěti překonat ´negativní´ myšlení

Jelikož opozitum pozitivní/negativní se může jevit jako velmi zkreslující, dovolili jsme si jej nahradit jiným příhodnějším protikladem, a sice konstruktivní/destruktivní.

Děti si prostě neuvědomují, že si destruktivní myšlenky nemusí vštěpovat. Místo toho začnou tato přesvědčení brát za absolutní pravdy. Naštěstí podle Chansky mohou pomoci rodiče. Bez ohledu na to, jestli dítě destruktivní myšlenky mívá jen občas či pravidelně, je možné jim tyto škodlivé vzorce chování pomoci překonat. Níže uvádíme tři cvičení, která s nimi můžete vyzkoušet.

Identifikace destruktivního myšlení

Aby bylo možné se s destruktivními myšlenkami vůbec vypořádat, je nutné je nejprve identifikovat. Chansky uvádí seznam výstražných znamení.

• Přehánění a zveličování důležitosti nežádoucí události
• Obviňování se za něco, co bylo způsobeno vnějšími okolnostmi; obviňování se za malé věci
• Zobecňování – to, co se stalo, se děje vždycky
• Snadno se na sebe rozzlobí
• Neochota něco zkusit, pokud není jisté, že člověk vynikne
• Špatné věci se dějí pořád, dobré věci naopak nikdy
• Problém tolerovat omyly, zklamání či prohru
• Jakékoliv překážky jsou nepřekonatelné

Strategie

1. Rozlišení mezi destruktivními a kostruktivními myšlenkami

Pro děti není snadné rozlišit, které myšlenky jsou destruktivní, a které zase tvůrčí. Nejen pro děti.

Jedním z jednoduchých způsobů je použít plyšáky, kteří budou představovat jednotlivé myšlenkové pochody. Chansky říká: „Mrzuté štěně a šťastný medvěd se oba mohou dívat na určitou situaci, například rozlité mléko, a vidět stejnou věc zcela rozdílně.“

Pokud už má dítě více let, vezměte si papír a uprostřed nakreslete čáru. Na jednu stranu napište „Kazisvětské myšlenky“ nebo „Myšlenky nemocného mozku“. Na druhou stranu napište „Moje zařící myšlenky“ nebo „Chytré myšlenky“.

2. Osvojení optimistického myšlení

Pěstování optimismu u dětí je klíčem k řešení destruktivního myšlení. Chansky ve své knize uvádí dobrý příklad. Řekněme, že jsou dvě děti v cukrárně, a jejich čokoládová zmrzlina jim vypadne z kornoutu. Jeden z nich zvolá: „Špatně nám ji tam dali, tak spadla. Chci novou.“ Druhé dítě řekne: „Proč vždycky já? Tady to nikdy není dobré. Všechno je na nic. To je ten nejhorší den v mojem životě.“

V prvním příkladu optimistické dítě rekapituluje fakta a vidí řešení problému. Pesimistické dítě však „si situaci přibarvuje, a prostě jen malé nehodě přisuzuje záměr, trvalost a globálnost“. Což může znít povědomě i mnoha dospělým.

Rodiče mohou se svými dětmi hrát hru s názvem „Bohužel, naštěstí“. S dítětem vymyslete „pět nepříjemných situací“, napište je na kartičky a vložte do klobouku. Každý člověk si vytáhne jednu kartu, a přečte nepříjemnou situaci nahlas (Chansky uvádí příklad: „Bohužel film, na který jsem chtěl jít do kina, už byl vyprodaný“). Další člověk odpoví z pozitivního úhlu pohledu („Ale naštěstí jsem do kina šel na něco jiného“). Tímto způsobem se dále pokračuje.

Příště, až dítě zase bude procházet nějakou těžkou situací, může podle Chansky rodič říct: „Vidím, že tady máme i hodně naštěstí. Které naštěstí bychom mohli v této situaci použít?“

3. Distancování se od destruktivních myšlenek

Je také důležité, aby se dítě na situaci podívalo s odstupem a získalo tak nový úhel pohledu. V takové situaci se vyhneme tomu, abychom dítě obvinili z destruktivity. Místo toho vinu svalíme na „nemocný mozek.“ (To z rodiče také dělá spojence, říká Chansky, protože umožňuje dítě chránit před „problematickou třetí stranou, Panem Ne, který je tím opravdovým otravou“.)

Podle Chansky tato změna pojmenování „pomáhá snižovat platnost destruktivního myšlení, podporuje dítě, aby to nebralo jako pravdu, ale jako otravný, zneklidňující, přehnaně chránící a tak nějak ne moc dobře informovaný hlas, který ve skutečnosti je.“

Požádejte dítě, ať nemocnému mozku vybere nějaké jméno. Chansky udává následující příklady: Pan Smutňák, Myš zloun, Nudař. Nechte dítě, ať postavu nakreslí a dá ji také nějaký hlas. Navíc se spolu mohou zamyslet nad tím, jak tomuto mozku odmlouvat: „Ty mi nerozkazuješ, kvůli tobě se cítím špatně, nebudu tě poslouchat, všechno vidíš černě, potřebuješ nové brýle!“

Chansky také napovídá, jak s dítětem začít o tvorbě této postavy začít mluvit. Můžete říct: „Pamatuješ si, když si o sobě řekl/a, že jsi hloupý/á, protože si omylem pokreslil/s stůl?“ Teď už se tak necítíš, že ne? A jak bys nazval ten hlas v hlavě, kvůli kterému ses tak cítil?“

Obecně není cílem destruktivní myšlenky zastavit, odepřít či s nimi bojovat, říká Chansky. Místo toho (což je mimochodem důležitá lekce nejen pro děti!): je nutné změnit náš vztah k nim. Ačkoliv je negativní mozek naprogramován tak, aby viděl problémy, chyby a zklamání, můžeme se vzepřít, a podívat se na situaci z jiného úhlu. Myšlenky jsou jen jednou z interpretací příběhu a tím, že se zamyslíme, byť i nad jednou či dvěma alternativami, nám umožní se pohnout z místa.

originální text: psychcentral.com

zdroj: kniha Freeing Your Child From Negative Thinking: Powerful Practical Strategies to Build a Lifetime of Resilience, Flexibility and Happiness: Tamar E. Chansky, Ph.D

překlad: Lukáš Kucharczyk