Léčivý šungit a počátek dynastie Romanovců

Zprávy o léčivých vlastnostech šungitu se objevily už před více než 300 lety. První oficiální oznámení pochází ze začátku 17. století a souvisí s carevnou Marfou Ivanovnou (baronka Xenie Romanovová). Poté, co byla poslána do exilu do vesnice Tolvoja na severním břehu Oněžského jezera, přivedla nemoc ruskou šlechtičnu až na pokraj smrti.

Místní obyvatelé doprovodili baronku k zázračnému prameni, jehož léčivá voda vyvěrala z vrstev černého kamene. Tato živá voda uzdravila baronku, která před exilem přišla o sedm novorozenců, a porodila syna – Michaila Fjodoroviče Romanova – zakladatele 300leté dynastie ruských carů. Místní tento zázračný pramen pojmenovali Carevna, avšak toto jméno bylo časem zapomenuto. A zatímco široká veřejnost na tento pramen rovněž zapomněla, místní rolníci zůstali tomuto magickému pramenu věrni.

Trvalo sto let, než se lidé opět začali o tento zázračný pramen zajímat. V roce 1714 založil v těchto místech Petr Veliký slévárnu mědi. Z této doby existuje legenda o pracovníkovi, který trpěl vážnou nemocí, a v místě, kde se pro slévárnu těžila ruda, nalezl pramen, díky kterému se za tři dny zcela uzdravil. Tyto zvěsti se donesly až k Petru Velikému, který nařídil pramen prozkoumat. Ukázalo se, že voda vyvěrající z ložisek šungitu je účinným nástrojem při léčbě anémie, vodnatelnosti, onemocnění jater a mnoha dalších nemocí. Ke zlepšení stavu došlo obvykle v prvních dvou až třech týdnech léčby.

Petr Veliký, který se netěšil dobrému zdraví, pramen vyzkoušel, a nařídil v blízkosti zdroje vybudovat lázně. Jednalo se o první zdravotnické zařízení v historii Ruska a dostalo název „Martsialniye Vody“ – na počest boha války, částečně proto, že se zde úspěšně léčili jeho nemocní a zranění vojáci. Léčila se zde řada chorob včetně hypochondrie, onemocnění žlučových cest, gastrointestinální dysfunkce, zvracení, zácpy, ledvinových kamenů a epilepsie.

Voda se také používala k vyhnání střevních parazitů. Petr Veliký řekl svým vojákům, aby u sebe nosili kus šungitu. Tento kámen pak mohli vložit do plné nádoby, aby získali svěží a čistou vodu. V několika historických záznamech se lze o tomto zvláštním rozkazu Pavla Velikého dočíst. Z historických zdrojů se například dozvíme, že v bitvě u Poltavy v horkém létě v roce 1709 Rusové, kteří pili vodu ošetřenou šungitem, zvítězili, zatímco švédská armáda, včetně jejich krále, trpěla epidemií úplavice.

Mezi lety 1717 a 1719 studovali dva lékaři, R. Areskin a L. Blumentrost, složení pramene a potvrdili jeho terapeutické kvality. Na příkaz se zde tedy postavilo letovisko s návodem, jak tuto magickou vodu používat. O prameni vyšel rovněž článek, ve kterém bylo krátce popsáno 9 případů onemocnění a následné léčby.

Ve 20. letech 18. století se zde léčil i Petr Veliký. Byly zde vystavěny i paláce pro cara a jeho rodinu, ale po Petrově smrti, byly brzy opuštěny a lázně „Martsialnyie Vody“ zanikly.

O deset let později, v polovině 18. století, se Jelizaveta Petrovna pokoušela první ruské letovisko obnovit, ale carevnin osobní lékař, doktor Bugajev, dospěl k závěru, že místní pramen nemá žádné terapeutické účinky. Historici potvrdili, že tento výzkum byl takzvaně „na zakázku“ místních kupců, kteří následně začali drahou minerální vodu vyvážet. Aktivity v letovisku ustály na více než 150 let, během kterých se většina budov a paláců zřítila. Až v roce 1910 bylo na oslavu 300letého výročí dynastie Romanovců vystavěno na místě pramene dřevěné zařízení.

Oficiální uzavření lázní však místní obyvatele nezmátlo a ti i nadále vodu z léčebného pramene používali. Pramen byl čas od času středem zájmu badatelů a v jedné z jejich studií byl srovnáván se světově proslulými Mariánskými Lázněmi.

Letovisko opět ožilo ve 30. letech 20. století díky doktorovi S. A. Vishnevskému. Zorganizoval výpravu za účelem zkoumání pramene a vrátil zdejším léčivým vodám reputaci.

Fyzikální vlastnosti šungitu

Hustota: 2,25–2,40 g/сm³;

Pórovitost: 0,5–5 %;

Pevnost v tlaku: 100–150 МPa;

Elasticita (Е): 0,31 x 10⁵ МPа;

Vodivost: (1– 3) х 10³ S/m;

Tepelná vodivost: 3,8 W/mK;

Průměrný teplotní koeficient tepelné roztažnosti od 20…600 °С: 12х10^-6 1/stupňů;

Chemické vlastnosti šungitu

Geologický věk šungitu dosahuje více než 2 miliardy let (některé odhady mluví až o 3,5 miliardách), ale jeho původ je stále neznámý. Jedna z domněnek říká, že ložiska šungitu jsou pozůstatkem planety Phaeton, která byla kdysi součástí naší sluneční soustavy; podle druhé domněnky se jedná o velmi starý ztuhlý olej ze spor.

Šungit se těží na jediném místě na zemi – ložisko Zazhoginskoje v Karélii. Skládá se z 30 % ze šungitu a z 68 % z křemičitanů. Zásoby jsou odhadovány na 35 milionů tun a roční produkce činí 200 000 tun rudy, která se používá zejména v hutnictví a k čištění vody. Tuna šungitu nahradí 1,3 tuny koksu; šungit z vody účinně odstraňuje ropné produkty a těžké kovy.

Uhlík se v šungitu nachází ve formě „kuliček“ o průměru asi 10 nm. Bez uhlíku by na zemi neexistoval život. V minulosti bylo známo, že se uhlík v přírodě nachází ve dvou formách: diamantu a grafitu. Nedávno objevená uhlíková struktura, která dává lékařům velkou naději, jsou duté kulovité molekuly – fullereny.

První objevený fulleren dostal název buckminsterfulleren C60 a v roce 1985 jej vyrobili Robert Curl, Harold Kroto a Richard Smalley. Byl nazván podle architekta Richarda Buckminstera, jehož geodetickým kopulím se struktura fullerenů podobá. Tyto struktury uhlíku s absorpčními schopnostmi v oxidačně redukčních reakcích a s katalytickými vlastnostmi jsou velmi aktivní jak chemicky, tak biologicky, mají baktericidní účinky, neutralizují vysokofrekvenční elektromagnetické záření a rovněž odrážejí všechny možné druhy magnetických polí.

Mezi přírodními minerály lze fullereny nalézt pouze v šungitu, což vysvětluje jeho účinky při léčbě různých nemocí a zachování mladistvého, krásného a svěžího vzhledu a zdraví orgánů. (zdroj: sisemiserahutempel.eu)