Šimpanzi poznali svou pečovatelku po 25 letech

Před 25 lety je pomohla zachránit z klecí výzkumné laboratoře a naučila je životu v přírodě. Nyní se od zvířat, která celá ta dlouhá léta neviděla, dočkala tato odbornice na chování zvířat zasloužených díků – objetí na přivítanou.

Shledání a přivítání s otevřenou náručí zachytila kamera. Záznam byl odvysílán v dokumentu televize PBS The Wisdom of the Wild.

Láskyplné přijetí: Okamžik kdy se Linda Koebnerová opět setkává s jedním ze šimpanzů, kterým pomohla usnadnit návrat do divočiny po šesti letech, kdy žili v laboratoři.

Jen úsměvy: Šimpanz Swing se začíná smát jakmile Koebnerovou pozná.

Objetí: Oba se s láskou vítají objetím poté, co se několik desítek let neviděli, Koebnerová pláče dojetím.

Koebnerová založila pro šimpanze neziskové útočiště Chimp Haven v Louisianě a čtyři roky je učila, jak žít v přírodě na jižní Floridě poté, co byli propuštěni z laboratoře zabývající se výzkumem hepatitidy.

„Pamatuješ si mě?“: Šimpanzi žijí ve zvláštní ohradě na jižní Floridě; Koebnerová je navštívila.

„Vypadáš dobře“: Koebnerová se vrátila do ohrady a šimpanzi ji přivítali s otevřenou náručí.

Koebnerová, tenkrát ještě jako absolvent, učila šimpanze jak přežít ve volné přírodě. Po dvou desetiletích se rozhodla navštívit ty, kteří zůstali, popisuje The Dodo.

„Byla to dlouhá doba,“ říká v dokumentu. „Vypadáš skvěle.“

Na záznamu se Koebnerová lodí vydává na místo, kde šimpanzi žijí.

Už když se blíží ke břehu, ji jde jeden z nich přivítat.

„Vzpomínáš si na mě?“ ptá se.

Šimpanz Swing k ní z přístaviště natahuje ruku a široce se usměje.

Náhle s nadšením přibíhá druhý šimpanz, Doll.

Poté, co ji oba šimpanzi začnou s láskou objímat, se Koebnerová rozpláče.

Pohled zpátky: Šimpanzi byli propuštěni v roce 1974 a Koebnerová, tehdy absolvent, byla členkou týmu, který ji pomáhal s návratem do přírody.

Koebnerová vzpomíná, jak šimpanzi dokonce odmítali vylézt z přepravní klece.

„Možná se báli stoupnout si na trávu, léta neznali nic jiného než mříže,“ řekla Koebnerová.

„Šimpanzi nám toho na světě tolik dali,“ říká ve filmu Koebnerová.

Tolik vědomostí o nás, o našich společenských životech, našich dispozicích, protože se nám jako bytosti tolik podobají.“

„Tito šimpanzi mě naučili o odolnosti.“

„Každý z nich si prošel něčím příšerným, a přesto byli ochotni odpustit.“

Šimpanzi jí však mají za co poděkovat. Koebnerová vzpomíná, jak po propuštění z klecí, ve kterých strávili šest let, nevěděli, co mají dělat.

Říká, že pro ně bylo obtížné vypořádat se s otevřenou krajinou.

Zpátky na návštěvě: Koebnerová se v Louisianě vrátila do ohrady v útočišti, které založila.

„Šimpanzi nám toho na světě tolik dali,“ říká ve filmu Koebnerová.

„Báli se opustit bezpečí přepravní klece,“ říká v dokumentu.

„Pouze se krčili ve dveřích a nechtěli vyjít ven.“

Šimpanzi sdílí 98,8 procent lidské DNA a byli používáni jako subjekty pro testování drog a vakcín.

Experimenty ve Spojených státech skončily minulý rok, kdy byli šimpanzi zapsáni do seznamu ohrožených druhů.

Koebnerová založila Chimp Haven v roce 1995 jako útočiště pro „laboratorní šimpanze“, kterých už nebylo pro testy potřeba.

zdrojový článek: www.dailymail.co.uk

překlad: Siw