Většina nemocí má původ v psychice 1

S tím souvisí i nárůst psychických onemocnění, která se dříve nebo později projeví i na fyzickém těle. Je proto důležité na svou duši nezapomínat. Je nutné se věnovat nejen očistě ducha, ale především svému duchovnímu růstu. Jen tak můžeme nastoupit na cestu ke své životní rovnováze. Tedy stát se vyrovnaným člověkem.

Ten bývá odolnější proti mnoha chorobám. Už na mezinárodním lékařském sjezdu v roce 1957 vědci konstatovali, že nejméně jedna třetina všech nemocí vzniká poruchou duševní rovnováhy. Například žaludeční vředy nebo angina pectoris. Dnes se toto procento blíží téměř stovce. Za tímto tvrzením si stojí především lékaři, kteří se věnují celostní medicíně.

Prášek od bolesti nepomůže

Například lékař Jan Hnízdil tvrdí, že nemoc je informace o tom, jaký člověk je, jak a v jakých podmínkách žije, o tom, že ve svém životě někde dělá chybu. Aby lékař jeho stonání porozuměl, musí se seznámit s jeho životním příběhem.

„Poznat, jaké má radosti, starosti, rodinný život, vztahy, způsoby odpočinku. Posoudit tedy nejen fyzickou, objektivní stránku, ale také stránku psychickou a sociální, musíme znát všechny souvislosti,“ říká Hnízdil. Teprve pak může podle něj lékař pochopit, proč daný pacient právě teď a právě tímto způsobem onemocněl.

Od toho se pak odvíjí i způsob léčby. Doslova tedy platí, že jak člověk žije, tak také stůně. „Pokud nezmění způsob svého chování a života, nemá šanci se uzdravit. Na tom je postavená komplexní medicína,“ upozorňuje Hnízdil.

Na mnoho lidí doléhá společenská atmosféra, stresuje je to. „Začnou stonat, takzvaně somatizovat svou životní situaci. Přicházejí do ordinací, stěžují si na tělesné potíže a chtějí po nás, abychom je léčili. Ale tady je potřeba léčit společenské podmínky, ve kterých žijí a jež jsou hlavní příčinou jejich problému,“ vysvětluje lékař.

Ten od pacientů často slýchává: „Ano, pane doktore, máte pravdu, mám to ze stresu, náporu práce, špatných vztahů, jedno vedle druhého.“ Hnízdil mu nabídne, pokud se chcete uzdravit, tak musíte aktivně spolupracovat a chybu odstranit. Pokud z jakéhokoli důvodu odmítne, tak se nabízí druhá cesta, tedy léčení, užívání léků. „Proti bolesti hlavy, proti úzkosti, proti depresi, proti překyselení žaludku. To je ale jen odsouvání problému. To není řešení příčiny. Všeho do času, ono se to pak někde objeví,“ opět Hnízdil varuje.

Nehodnoťme ostatní

Abychom sami na sobě poznali, že máme k vyrovnanosti daleko a tudíž se řítíme mílovými kroky k nějaké nemoci, stačí mít jen několik z následujících příznaků.

Jsme příliš napjatí, cítíme se snadno stísnění otázkami jiných, zvláště cizích lidí. V případě nečekaných či nepříjemných situací se potíme, třesou se nám prsty, nejsme schopni sedět v klidu, vrtíme se.

Jsme popudliví, úzkostliví, vztahovační. Na kritiku reagujeme negativními emocemi. Vždy ji bereme jako útok na svou osobu, ať už jsou výtky oprávněné či nikoliv. Pokud není vše podle našich představ, dáváme to svému okolí řádně najevo. Lomcuje s námi vztek, pokud se naše okolí nezmění k našemu vysněnému obrazu. Když jsme ve stresu, jsme nelaskaví k lidem, kteří s naší situací nemají nic společného.