Většina nemocí má původ v psychice 2

Pro porozumění lidem a pro dobré vztahy s nimi, jakož i pro duševní hygienu, je důležité, jak vnímáme ostatní. Existuje několik běžných chyb v tomto směru.

Autoprojekce je vlastně promítání sama sebe do druhých. Své vlastní chyby vidíme jako chyby těch druhých. Protikladem autoprojekce pak je, když pozorovatel hodnotí vlastnosti druhých opačně než své vlastní. V obou případech to tak nebo tak znamená, že za všechno mohou ti druzí.

Dalším problémem je, když na nás někdo působí pozitivně nebo negativně, tak máme tendenci přehlédnout u ní vlastnosti opačné. Člověku, kterého máme rádi, přiřazujeme kladné vlastnosti, jež ani nemusí mít. Naproti tomu u člověka, kterého nemáme rádi, je tomu přesně naopak.

Rovněž i dojem podobnosti ovlivňuje náš úsudek o něm. Máme sklon být vlídnější k lidem, kteří se nám nějak podobají, jsou nám blízcí. Například tím, že pocházejí ze stejného kraje, mají stejné problémy a podobně.

Někdo zase hodnotí a vnímá především estetickou hodnotu člověka, tedy jak vypadá. Jiný jeho praktickou použitelnost, co od něho může získat, další jeho inteligenci, co se od něho mohu dozvědět. A ten nejvyspělejší pak vnímá charakterovou úroveň, tedy co mu dá přítomnost určitého člověka pro jeho duševní obohacení.

Všichni muži nejsou stejní

Podobá-li se určitý člověk tomu, s nímž jsme měli v minulosti své dobré nebo špatné zkušenosti, hledáme na něm takové vlastnosti, které patrně i najdeme. Naše vnímání člověka také ovlivní, co jsme oněm už slyšeli. Máme-li informaci, že je přátelský, máme tendenci vidět jeho projevy jako přátelské.

Někdy máme sklony všechno generalizovat. Všichni muži jsou stejní, všechny ženy jsou stejné. Či macecha je zlá, dlouzí lidé jsou pomalí nebo tlouštíci bývají srdeční.

Abychom tedy nastolili cestu ke své duševní rovnováze, je zapotřebí provést inventuru výše uvedených chyb. Zda-li se jich rovněž nedopouštíme.

Ideální, že bychom každý večer rekapitulovali své vlastní chování a jednání během dne. Můžeme si psát deník. Budeme sledovat projevy svých emocí přímo během stresující události. Tak aby nás emoce příště neovládly. To ovšem neznamená, že je máme potlačovat. Máme je pouze mít pod kontrolou, abychom to byli stále my a ne někdo jiný, který si potřebuje například vylít na někom zlost.

Ideální se zeptat svých přátel, co si myslí o našem jednání.

Je třeba si zkrátka uvědomit, že svět jen odráží to, co je v nás. Pokud budeme tedy zlí na svět, bude i svět zlý k nám. Pokud k němu budeme laskaví, bude i on laskavý k nám. A tak se realita začne podobat více našim přáním. Ale jen pokud budou upřímná, od srdce. Pokud ovšem budeme chtít svět násilím přizpůsobit našim utkvělým představám, nikdy se nám duševní rovnováhy dosáhnout nepodaří. Tak to je.

amber