Arogance a její negativní účinky na lidstvo 1

Přesto se zdá, že zde něco chybí. Možná že nám nový pohled ukáže něco nového. Pro začátek se podívejme, jak se pokoušeli vysvětlit aroganci a její původ ve starověku.

V té době by lidé na svých každodenních cestách kolem Chufuovy pyramidy, Akropolis v Athénách nebo třeba Kavkazu přisuzovali existenci arogance převážně bohatým a mocným lidem. Věděli by však, že arogance není výsadou těchto lidí, protože se setkali například i s několika arogantními pastýři ovcí, poháněči volů či kováři. Proto by došli k závěru, že potenciál, latentní a čekající na vhodný impuls, je v každém z nás.

Stejně jako dnes, i v minulosti by jistě naši předci nahlíželi na moc a bohatství jako na hlavní příčinu, která přivolá aroganci, jež se v nás skrývá. To by však nevysvětlovalo toho chudého, ale přesto arogantního, pastýře ovcí. Proto by naši starověcí přátelé určitě došli k závěru, že zde musí existovat i další důvody. Nechápajíc tuto hrozivou tendenci, která nikdy neplodí nic dobrého, by došli k závěru, že toto nechutné ovzduší arogance mohlo být rozdmýcháno pouze zlem. Přesto by si mysleli, že by stálo za to, zjistit o tom víc.

Nicméně možná by matka příroda mohla nabídnout nějakou stopu, vzhledem k tomu, jak je obvykle vstřícná a obecně známá tím, že nechává stopy na každém rohu. Akorát, že v tomto případě žádnou pomoc nenabízí. Rychle si uvědomí, že každá věc v přírodě má neutrální hodnotu a jen člověk sám se je snaží měnit. Pokud jde o matku přírodu, chování zvířat není ani hříšné ani svaté. Je to slepá ulička.

Proto, vzhledem ke své pasivitě, musí být matka příroda z těchto záležitostí omluvena. Koneckonců pasivita nemůže vynášet soudy. Takže dá rozum, že nemohla mít ponětí o spravedlnosti. A samozřejmě se pod záštitou spravedlnosti skrývají dobré i zlé otázky. Nakonec však bez ohledu na to, jak moc „matka příroda“ představuje „fungování přírody“ – navíc lidmi vytvořený termín – záležitosti dobra a zla náleží stvořiteli.

Zjistit jak stvořitel vnímá aroganci, znamenalo pro mnoho lidí ve starověku vydat se na cestu hledání duše. Kde lze často nalézt světlo ozařující božský pohled. Pro některé je však spojení s božskou inteligencí způsobem, jak najít ty nejosvícenější odpovědi. Starověké způsoby byly – mnohem více než dnes – o sebeobjevování.

Naproti tomu, jako kdyby již člověk nebyl schopen myslet sám za sebe, byly víry za posledních 2 000 let institucionálně podepsány. Povýšeny, uvedeny v platnost. Takže pro případ, že bludné vědecké koncepty zůstanou nesmrtelné, a v mnoha případech se jedná o ty náboženské, je zde přetrvávající potřeba nekonvenčního přemýšlení.

Naštěstí, protože je lidstvo lidstvem, ať už jde o dobu letadel nebo povozů tažených osly, empirický myšlenkový proces z dob minulých stále funguje. Empirický rámec mysli je neomezený, a proto schopný dojít k závěrům, kterým lze snadněji porozumět. Samozřejmě že při uvažování v termínech odvozených z naší samotné podstaty je nutné se propracovat až k úplnému jádru. Naproti tomu vědecká mysl uvažuje v povrchnějších termínech. Koneckonců ignoruje metafyzické. (zdroj: matrixbookstore.biz)

Pokračování.