Death metal podněcuje k radosti, nikoliv k násilí

“Touha pramení už v dětství raném, chtěl bych vidět své tělo rozpárané.” Slova k písni Eaten (Snězen) švédské death metalové kapely Bloodbath neponechává mnoho prostoru k fantazii. Avšak ani tato píseň, ani hrůzné texty jiných kapel žánru death metal nepodněcuje k násilí. Takový je závěr laboratoře Univerzity Macquarie, která tuto nahrávku použila v psychologickém testu.

Test odhalil, že metaloví fanoušci neztrácejí citlivost vůči násilí a nevznikají u nich násilné představy. Zjištění zveřejnil časopis Open Science vydavatelství Royal Society.

“Fanoušci death metalu jsou milí lidé,” říká profesor Bill Thompson z Australské univerzity se sídlem v Sydney. “Nepůjdou ven, aby někomu ublížili.”

Tato studie je součástí několik desetiletí trvajícího výzkumu profesora Thompsona a jeho kolegů v oblasti emocionálního vlivu hudby. Tyto vlivy jsou velmi složité, jak vysvětluje.

“Mnoho lidí rádo poslouchá smutnou hudbu. Je to tak trochu paradox – proč bychom si měli navozovat smutek?” ptá se. “Totéž lze říci o hudbě s agresivní nebo násilnou tématikou. Pro nás je to psychologický paradox, takže jako vědci jsme zvědaví a současně si uvědomujeme, že násilí v médiích je společenský významnou otázkou.”

Jak vědci testují citlivost lidí vůči násilí?

Klasickým psychologickým experimentem, který testuje podvědomou odezvu. A také přibíráním metalových fanoušků k účasti na tomto testování. Testu se účastnilo 32 fanoušků a 48 nefanoušků, kteří poslouchali death metal nebo pop a zároveň sledovali promítání nepříjemných obrázků.

Vedoucí výzkumnice Yanan Sun vysvětlila, že cílem experimentu bylo zjistit, nakolik mozky účastníků zaznamenaly násilné scény a porovnat, jak byla jejich citlivost vůči násilí ovlivněna hudebním doprovodem.

Při testování vlivu různých druhů hudby vědci také využili skladbu, kterou považují za protiklad skladby Eaten.

“Ke srovnání jsme použili Happy od Pharrela Williamse,” říká Dr. Sun.

Každému účastníkovi jsme do sluchátek pouštěli Happy nebo Eaten a promítali mu dva obrázky. Jeden do každého oka. Na jednom obrázku je násilná scéna, například napadení na ulici. Na druhém je něco neškodného – například skupina lidí kráčejících po stejné ulici.

“Říká se tomu binokulární rivalita,” vysvětluje Dr. Sun. Podstatou tohoto psychologického testu je fakt, že když lidem do jednoho oka promítnete neutrální obrázek a do druhého násilný, většina vidí ten násilný.

“Mozek se to snaží pojmout – nejspíš pro to existuje biologická příčina, protože se jedná o hrozbu,” vysvětluje profesor Thompson.

“Kdyby pokles citlivosti fanoušků násilné hudby vůči zlu vedl až k násilí, z čehož má obavu mnoho rodičů, náboženských skupin a cenzorských výborů, pak by nevykazovali stejné výsledky. “Jenomže fanoušci death metalu ve vztahu k těmto násilným obrázkům vykazovali naprosto stejné výsledky jako ti, kteří násilné hudbě nefandili.”

Co si kapela myslí o využití své hudby?

“Nemáme s tím žádný problém,”, řekl BBC News frontman kapely Bloodbath Nick Holmes (jinak rovněž zpěvák anglických doom metalistů Paradise Lost). “Texty jsou neškodně zábavné, jak prokázala studie.” Dodal, že obsah textů kapely je “v podstatě zvukovou verzí hororového filmu z osmdesátek.”

„Většina fanoušků death metalu jsou inteligentní, přemýšliví lidé, kteří prostě mají vášeň pro hudbu,“ řekl. “ Můžeme je přirovnat k fanouškům hororů nebo rekonstrukcí bitev.

Death metal nevede k násilí. Proč na tom záleží?

“Naše zjištění by měla být uklidňující pro rodiče a náboženské skupiny obávající se násilí,” uvedl prof. Thompson.

V širším měřítku stále existují obavy, že násilí v médiích má za následek problémy ve společnosti. “Pokud ztratíte odpor k násilí, možná vám bude lhostejné, když uvidíte jak někomu ubližují na ulici – nepomůžete mu.”

Zatímco jiný výzkum poskytl určité důkazy o ztrátě citlivosti vůči násilí u hráčů násilných videoher, s hudbou je to jiné.

“Převládající emocionální odezvou na hudbu je radost a povzbuzení,” říká prof. Thompson. “A já si myslím, že poslouchat hudbu (byť se jedná o death metal) a přeměňovat ji na povzbuzující krásný zážitek, je skvělá věc.”

Nick Holmes se s tím ztotožňuje, když říká, že většina hudby, kterou má rád, je “melancholická, dramatická, smutná nebo agresivní a nic moc dalšího mezi tím”.

“Čerpám z těchto stylů povzbuzení a radost,” řekl BBC News.

Na téma textu skladby Eaten dodává: “Osobně jsem ho nepsal, ale byl bych upřímně zaskočen, kdyby někdo po poslechu písně cítil touhu být snězen kanibalem.” (zdroj: bbc.com)