Fyzické tresty dětí dnes: Jste pro nebo proti?

Ať jsme zastánci té či oné strany, je těžké najít proti těmto nálezům nějaký protiargument. Tato studie, která byla publikována v časopisu Journal of Family Psychology, sledovala asi 160 tisíc dětí po dobu 50 let, což z ní činí dosavadně nejúplnější analýzu této formy trestů. Možná není velkým překvapením, že autoři studie Elizabeth Gershoff a Andrew Grogan Kaylor shromáždili výsledky a zjistili, že skupina nyní již dospělých dětí, kteří byli v mladém věku biti, bude spíše vykazovat antisociální chování a trpět zdravotními problémy.

Autoři dále věří, že tato forma trestu způsobuje stejné typy příznaků, jaké u těch, kteří přežili násilné zkušenosti. Gershoff vysvětluje: „Jako společnost považujeme bití dětí a fyzické násilí za dvě odlišné věci. Náš výzkum však ukazuje, že bití dětí je spojováno se stejnými následky jako fyzické násilí, jen v menší míře.“

Kárání za zavřenými dveřmi

Ačkoliv je bití děti sociální tabu, technicky vzato není protizákonné, i když by mohlo v určitých nejasných právních oblastech spadat do sféry zneužívání dětí. Je nicméně zřejmé, že rodiče neradi přiznávají nutnost uchýlit se ke kárání způsobem, který by mohl být považován za surový. Ve studii z roku 2016 od společnosti Zero to Three uvedlo 30 % rodičů, které své děti fyzicky kárají několikrát týdně, že „to nedělají rádi“. K tomu se přidává asi 77 % procent ze stejné skupiny, podle kterých tato forma fyzického trestu „není nejefektivnějším způsobem kárání“.

Tyto statistiky tedy vyvolávají otázku: Proč děti fyzicky káráme, pokud 1. se poté cítíme provinile a 2. nejsem si jisti, že je to vůbec účinné? A jsem si jistý, že nejeden rodič by na tuto otázku dokázal pohotově a upřímně odpovědět – protože my přece víme, co je pro naše dítě to nejlepší! Pokud není rodič necita, můžeme předpokládat, že záměrem není dítěti ublížit, ale někdy nemusí být snadné dodržovat určitá pravidla, pokud naše dítě v předškolním věku neustále vyvádí.

Od obhájců fyzických trestů

Když jste teď zjistili fakta z této studie, můžete si říkat: No, mě přece taky bili, a jsem zcela v pořádku! Tento případ si určitě zaslouží pozornost, takže se zkusme podívat na obrácenou stranu mince.

Jedním z nejhlasitějších příznivců fyzického kárání je křesťanská organizace Focus on the Family, která byla založena v 70. letech minulého století psychologem Jamesem Dobsonem. V článku pro časopis Time z roku 2014 ředitel poradenství ve společnosti Focus on the Family, dr. Jared Pingleton, vysvětluje, že „fyzický trest může být jednou z účinných možností, kterou rodič může zvolit, pokud chce dítě odvrátit od negativního chování.“

Dále objasňuje, že na tento typ trestu samozřejmě musí být vhodný čas a místo. Říká: „Obecně řečeno rodičům doporučujeme, aby fyzický trest volili pouze v případech úmyslné neposlušnosti či vzpírání se autoritě, nikdy za pouhou dětskou nezodpovědnost.“

Dalším podporovatelem tohoto směru myšlení je psycholožka Diana Baumrind z Kalifornské univerzity, jež se zabývá výzkumem způsobů autoritativního kárání. Místo vyzdvihování ctností fyzických trestů argumentuje, že samotný akt nutně nemusí mít dlouhodobý účinek na dětskou psychiku během dospívání. Podle novin New York Times v roce 2001 Baumrind při výroční schůzi asociace American Psychological Association uvedla: „Pokud je rodiče milují, vychovávají pevnou rukou a náležitě s nimi komunikují, vyrostou z dětí mimořádně schopní a vyrovnaní jedinci, bez ohledu na to, zda byli v předškolním věku bití.“

Co si o tom myslíte Vy?

zdroj: theearthchild.co.za

překlad: Lukáš Kucharczyk