Jsme to, co jíme, protože se vyvíjíme

Když přišla doba ledová, příklon k převážně masité stravě se stal nevyhnutelným. Přestože lidský trávicí systém není oproti šelmám ideálně naprojektován na trávení masa, člověk se přizpůsobil, protože tak žádal zákon přežití. Jak doba ledová odezněla, nastoupilo pěstování plodin, které vyvážilo předchozí razantní příklon ke konzumaci masa.

Lidský trávicí systém se opět musel přizpůsobit. V dnešní době již nemusíme lovit, ani sami pěstovat plodiny, vše máme na dosah ruky. Stačí se v marketu jen natáhnout. Fyzické nároky na naše tělo se rovněž změnily – těžká fyzická práce je výjimečná, převažuje sedavé zaměstnání nebo opakovaná jednotvárná manuální práce v montovnách.

V současné době pracujeme jako společnost převážně více mentálně než fyzicky. Podle výhledů do budoucnosti bude s nástupem robotických technologií převaha mentální práce sílit.

Abychom byli schopni zvládat stres z takové práce, budeme nuceni se více zaobírat sami sebou, svým vnitřním přístupem k životu. Jinak bude přibývat depresí a frustrací, což člověk, který pracoval výhradně těžce manuálně, prakticky neznal. Zátěž na něj byla tak vysoká, že na nějaké duševní problémy mu již nezbýval čas, mohl by říct laik.

Nová doba = lehčí strava

V souvislosti s příklonem k mentální práci bude sílit poptávka po nových druzích stravování, které jsou velmi lehké a neutlumují duševní činnost. Je nasnadě, že s minimálním podílem masa, a to ještě lehčího, kam řadíme především ryby. Vzhledem k výše zmíněnému člověku nezbude než se přizpůsobit.

Ostatně i těžkou fyzickou prací nahrazujeme cvičením ve fitness centrech. Je taková námaha pro lidské tělo přirozená? Nemohu odpovědět, vím jen, že kdysi posilovny nebyly, dnes jsou, abychom dorovnali to, co nám dnešní doba vzala.

Takže je nasnadě, že vývoj stále pokračuje. Ono to ani není jinak možné, protože v opačném případě by náš svět postupoval směrem k entropii, tedy k úpadku, i když o tom jsou stejně mnozí z nás přesvědčeni. Někdo by řekl, že svět se nevyvíjí, ale pouze kultivuje, protože vyvíjet se může pouze úzká menšina, která tím inspiruje a tahá většinu, protože ta má ve svém programu zakódován příkaz Následuj příkladu.

Ovšem pro masu nebylo nikdy jednoduché hned od počátku přebírat něco, co bylo často v přímém kontrastu s tím, co jí bylo překládáno doposud. Konat v životě změny je pro většinu z nás nepřekonatelný problém. Obzvlášť pokud může narušit naše pohodlí, zvyky a konformitu, kterou bychom museli opustit, abychom vystoupili z davu. To opravdu není jednoduché.

Tím spíše to není jednoduché pro ty, kteří nový směr vývoje určují. Vyžaduje totiž oběti nejen ve prospěch společnosti, ale i vlastní. Ano, vegetariánství je po stránce výživy náročnější stravovací systém, protože nutí nad tím, co jíme, přemýšlet. Konzumace masa toto krajně zjednodušuje, přestože se to nedotýká úzké skupiny aktivních sportovců, kteří o tom zkrátka přemýšlet musí.

Obětování se ve prospěch vyššího principu

Jenže oběť vegetariánů a veganů nespočívá jen v přemýšlení o vlastním přístupu k životu, ale v něčem jiném. Aby se svět mohl dále kultivovat, je zapotřebí směřovat k harmonii ve světě. Ta ovšem nemůže nikdy nastat, pokud bude existovat velkoprodukce kontaminovaného masa, vajec a mléka, jelikož dochází k přenášení stresu od zvířat směrem k nám. Drtivá většina lidí, kteří ke svému životu dosud živočišné produkty vyžadují, nemá dostatek financí, aby si mohla kupovat produkty z malých ekologických farem s jejich každodenní konzumací.

Ano, v tom je problém. Nejde o to, že člověk konzumuje maso, ale jaké a také v jaké míře. Naši předkové měli mnohem více fyzické námahy, ale stejně jedli maso jednou týdně – v neděli. Na víc neměli. My tolik námahy nemáme, a přesto vyžadujeme kontaminované maso minimálně jedno denně, což již považuji za extrém, který se dříve či později projeví v propuknutí jedné z civilizačních chorob.

Takže abych to shrnul, ano vegetariánská a veganská strava má rozhodně svá rizika, ale při dodržení základních pravidel vyvážené stravy se dají zvládnout. Oproti klasické konvenční stravě, která vybízí k nepřemýšlení nad ní a její nezřízené konzumaci, jsou prakticky zanedbatelná. A pokud i tak nastanou, je to v zájmu oběti vlastního sobectví pro vyšší princip.

Jeho podstatou je soucit.

Zkusme být soucitnější

Soucit je schopnost si uvědomit pocity, které má jiná živá bytost. Pokud má radost, cítíme rovněž radost. Pokud trpí, rovněž cítíme utrpení. Pokud umírá, cítíme její strach z umírání.

Pokud zároveň víme, že živá bytost umírá jen proto, abychom ji mohli sníst, ačkoliv bychom bez toho hladem neumřeli, získáváme kromě soucitu rovněž uvědomění, jaké důsledky přináší naše konání.

Čím více soucitu, tím více vědomí.

Čím méně soucitu, tím méně vědomí.

Z historie vyplývá, že vývoj civilizace, která soucit téměř či zcela vůbec postrádá, stále doprovází konflikty, spory, vraždění, války.

A právě uvědomění výše zmíněného z nás činí lidmi láskyplnějšími, soucitnějšími.

Čím více takových nás bude, tím více míru a skutečné bezpodmínečné lásky bude ve světě.

To je podstatou vegetariánství a veganství – láska ke zvířatům.

Pokud nejsme schopni lásky ke zvířatům, jak bychom pak mohli mít rádi lidi?

Ano, dostáváme se k jádru – svobodná vůle.

Každý si můžeme zvolit, zda budeme soucitnější, láskyplnější anebo naopak sobečtější, agresivnější.

Zatímco první cesta je vědomá, druhá nevědomá.

Pokud by tomu tak nebylo, proč by jinak války, jejichž podstatou je ukrást to, co nám nepatří, včetně životů jiných bytostí, existovaly?

CVIČENÍ NA ZÁVĚR: Zkuste nahlas před ostatními vyslovit slovo SOUCIT. Pokud s tím máte problém, zkuste prosím nejdříve trénovat o samotě. Uvidíte, že to časem půjde i veřejně.

GCAT