Kdo může za mou nemoc? My sami

Pokud narůstá rozdíl mezi tím, co od života čekáme my sami a naopak co od nás očekává naše okolí, začíná se v naší psychice objevovat rozkol. Paradoxně pokud jsme si ho vědomi, jsme na tom lépe, protože o něm víme a můžeme, pokud samozřejmě chceme, jej řešit.

Drtivá většina z nás ovšem tuto rozeklanost v sobě popře a potlačí ji. Tím ovšem narušíme vnitřní tok energií v našem těle. Pokud tato disharmonie trvá delší dobu, začne tato neutěšená situace vytvářet tlak na naše orgány. Ty dříve či později nepřirozeně změní svou funkci, čímž tělo začne trpět a projeví se v našem těle nemoc. Ztrácíme moc nad svým tělem, jsme ne-mocní.

V extrémním případě naše tělo samo spustí proces, kterým nás před vnitřním rozporem varuje. Nádorovým bujením. Místo abychom jej vyřešili, začneme jej agresivně ostřelovat ozařováním a chemoterapií. Čímž se definitivně zničíme.

Abychom byli schopni se uzdravit, musíme znát příčiny nemocí. Ty závisí na tom, jaké je naše založení a životní přesvědčení.

Pokud jsem materiálně založený

Když onemocním, je to známkou skutečnosti, že moje ego zcela utlačilo vnitřní podstatu, tedy duši. Až příliš toho v životě moc chci, v extrémních případech toho dokonce dosáhnu, ale za jakou cenu. Zatímco se moje ego chová až příliš dospěle, má duše zůstává dítětem. Jsem dítě v dospělém.

Tento rozpor ovšem nezůstává bez následků. Duši přestane život ega bavit a tak spustí proces nemoci. Je to vlastně volání o pomoc.

Pokud se tedy chci skutečně uzdravit, musím pomoci své duši, která rovněž chce vyrůst. Když ji dám příležitost, bude opět šťastná a nebude chtít opustit tento svět. Dostane zkrátka šanci být v jednotě se svou životní rolí, tedy egem, které pochopí, že existují i jiné hodnoty než pouze materiálně a konzumně založený život. Má duše tak dospěje na úroveň ega.

Pokud jsem duchovně založený

Když onemocním, je to známkou přesného opaku než u materialistů. Má duše pohrdá egem, chce pouze někam odplouvat do vyšších světů. Hmota je pro ni něco bahnitého a opovrženíhodného. Peníze jakbysmet. Jsem dospělý v dítěti.

Ego tak zcela zakrní. Jelikož ego řídí mé tělo, zákonitě přestane fungovat optimálně. Životní funkce začnou slábnout.

Uzdravení spočívá v tom, že si začnu život na tomto světě užívat. Najdu opět svou životní roli, kterou chci hrát. Mé ego začne růst, aby dohnalo vyspělost naší duše.

Dítě v dítěti = řešení bez nemoci?

Co když mi neroste ani ego ani duše? Prakticky tak stojím na místě. Nikam se nevyvíjím. Snadno se dám zmanipulovat. Hypnoticky na mne působí média. Nejsem schopen rozeznat pravdu od lži. Zároveň vnitřně cítím, že něco není se mnou i s tímto světem v pořádku. Ale stín jakýchkoliv pochybností rychle zmizí, když se mi v životě daří relativně dobře. Rodina, práce, koníčky, všechno mi klape. Ale také stárnu mnohem rychleji než ostatní.

Čím to je? Tím jak neroste mé ego ani duše, nemám z čeho doplňovat životní energii. Chřadnu, ztrácím elán do života, postupně mne přestává všechno bavit. Orgány selhávají.

Řešením je, že začnu aktivně prožívat svůj život. Najdu chuť se učit stále něco nového. Ve všech směrech. V materiálních i duchovních. Začnu konečně dospívat uvnitř i navenek.

Čím si mohu pomoci

Rostlinná říše skýtá mnoho podpůrných prostředků, jak mohu nastartovat růst svého ega, duše nebo zpomalit stárnutí. Nicméně hlavní úspěšná léčba spočívá v tom, že se rozhodnete v životě něco zásadního změnit.

amber