Kyvadla z nás vytvářejí bezduché roboty

Od dětství nás učili podvolovat se cizí vůli, plnit povinnosti, sloužit vlasti, rodině, politické straně, firmě, státu či ideji a tak dále. Tedy věnovat se čemukoli, ale sami sobě jedině až na posledním místě. Každý do té či oné míry pociťuje jistý stupeň povinnosti, odpovědnosti, nutnosti, viny. Každý člověk se jedním nebo druhým způsobem angažuje v různých skupinách a organizacích: v rodině, klubu, škole, v podniku či politické straně, ve státu a jinde. Všechny uvedené struktury klíčí a rozvíjejí se za podmínky, že vymezená skupina lidí začne myslet a jednat v jednom směru. Následně se k nim přidávají noví lidé, takže struktura se rozrůstá, nabývá na síle a nutí své členy, aby dodržovali stanovená pravidla, až si v konečném výsledku může podmanit široké vrstvy společnosti.

Na úrovni materiální realizace se popisovaná struktura skládá z lidí, jež sjednocují společné cíle, a z hmotných předmětů, jako jsou budovy, stavby, nábytek, zařízení, technika a podobně. Co se však za tím vším skrývá na energetické úrovni? Struktura vzniká, jestliže myšlenky jisté skupiny lidí směřují stejným směrem, a tudíž když jsou parametry myšlenkové energie identické. Myšlenková energie různých osob se slučuje do jediného proudu. Uprostřed oceánu energie v takovém případě vzniká samostatná nezávislá energeticko-informační struktura – energetické kyvadlo. Tato struktura začíná žít svým vlastním životem a lidi, kteří ji uvedli v činnost, podvoluje svým zákonům.

Proč kyvadlo? Protože čím více jedinců – přívrženců – ho napájí svou energií, tím více se rozhoupává. Každé kyvadlo se vyznačuje vlastní charakteristickou frekvencí kmitů. Například houpačce lze dodat větší švih pouze tehdy, pokud se do ni opřeme silou v rytmu odpovídajícím frekvenci rozhoupání. Tuto frekvenci nazýváme rezonancí. Jestliže se počet přívrženců kyvadla snižuje, jeho kmity pohasínají. Jakmile již nezbývají vůbec žádní příznivci, kyvadlo se zastaví a v podstatě umírá. Uvedu několik příkladů vyhaslých kyvadel: dřívější pohanská náboženství, kamenné pracovní nástroje, historické zbraně, staré módní trendy, vinylové gramofonové desky

Jinými slovy patří sem vše, co existovalo dříve a co už se v dnešní době nevyužívá.

Určitě jste překvapeni: Cožpak to všechno jsou kyvadla? Ano, jakékoli struktury se svými atributy vytvořené myšlenkovou energií lidí představují kyvadla. Obecně platí, že libovolné živé bytosti, které jsou schopny vyzařovat energii jedním směrem, dříve či později energetická kyvadla vytvoří. Příklady kyvadel z živé přírody by mohly zastupovat kolonie bakterií, populace živých tvorů, hejna ryb, stáda zvířat, lesní útvary, prérie, mraveniště – jakékoli více či méně uspořádané a stejnorodé struktury živých organizmů.

Každý jednotlivý živý organizmus se sám o sobě jeví jako elementární kyvadlo, protože představuje energetickou jednotku. Jakmile se skupina takových jednotlivých kyvadel začíná pohybovat unisono, vzniká kyvadlo skupinové. Stojí nad svými přívrženci jako nástavba, existuje jako samostatná nezávislá struktura a stanovuje pravidla, aby své přívržence udržela na místě a zároveň získávala nové. Taková struktura je nezávislá v tom smyslu, že se rozvíjí samostatně, podle vlastních zákonů. Její stoupenci si neuvědomují, že se neřídí vlastní vůlí, nýbrž že jednají dle zákonů kyvadla. Jako samostatná struktura se nezávisle na vůli jednotlivých činovníků rozvíjí například byrokratický aparát. Některý vlivný činitel samozřejmě může přijímat samostatná řešení, ale tato opatření nesmi být v rozporu se zákony systému, jinak bude takový příznivec odvržen. Dokonce ani samotný člověk, představující sám o sobě kyvadlo, si ne vždy uvědomuje své motivace

Každé kyvadlo je svou podstatou destruktivní, poněvadž odebírá energii svým přívržencům a vytváří si nad nimi moc. Jeho destruktivnost se projevuje tak, že jej nezajímá osud konkrétních stoupenců. Kyvadlo se propracovává k jedinému cíli: získat energii přívržence, a zda to bude, či nebude ku prospěchu příznivce samotného, to už nehraje roli. Člověk, jenž se ocitne pod vlivem systému, je nucen budovat svůj život v souladu s jeho zákony, jinak jej systém rozžvýká a vyplivne. Ocitne-li se jedinec pod vlivem destruktivního kyvadla, je velmi snadné ztrhat veškerý dosavadní život. Vytrhnout se beze ztrát bývá zpravidla těžké.

Pokud měl člověk štěstí a dařilo se mu, najde své místo v systému a cítí se tam jako ryba ve vodě. Jakožto stávající přívrženec odevzdává kyvadlu energii a to mu zajišťuje prostředí k existenci. Jakmile ovšem takový příznivec začíná narušovat zákony struktury, frekvence jeho vyzařování se již neztotožňuje s rezonanční frekvencí kmitů kyvadla. Jestliže kyvadlo nedostává energii, vzpurného přívržence vyhazuje nebo ničí.

Pokud rozmanité události odvály člověka daleko od drah, jež jsou pro něho výhodné, pak se život ve struktuře cizího kyvadla mění v galeje, či zkrátka v žalostnou existenci. Takové kyvadlo se pro přívržence stává ryze destruktivním. Osoba, jež jeho vlivu propadla, ztrácí svobodu. Je nucena žít pod vnucenými zákony a být šroubkem ve velkém mechanizmu – ať se ji to líbí, nebo ne.

Člověku se nabízí možnost dostat se pod ochranu kyvadla a dosáhnout vynikajících výsledků. Mezi favority destruktivních kyvadel patří Napoleon, Hitler, Stalin a všichni jim podobní. Zmíněné kyvadlo se však v žádném případě ani v nejmenším nezajímá o blahobyt stoupenců, nýbrž jich pouze využívá ke svým cílům. Když se Napoleona zeptali, zda byl někdy skutečně šťastný, napočítal za celý svůj život všeho všudy jen několik dní.

Kyvadlo aplikuje dokonalé metody a využívá jich k nalákání nových přívrženců, kteří se k němu slétají jako včely na med. Jak často se lidé, kteří se nechali zvábit reklamními kousky kyvadla, vzdálí daleko od štěstí, jež měli takřka na dosah ruky! Jdou do armády a umírají. Chodí do škol a nadarmo si osvojují profesi, již nikdy nepřijmou za svou. Hledají si cizí, ovšem rádoby prestižní práci a utápějí se v močálu problémů. Spoutávají vlastní život s cizím člověkem, a potom se trápí.

Velmi často vede činnost kyvadla k rozpadu osudu přívrženců, a to navzdory tomu, jak se snaží, aby své motivy zakrylo všemožnými ctnostnými maskami. Pro člověka, který se poddává jeho destruktivnímu vlivu, spočívá zásadní nebezpečí v tom, že kyvadlo odvádí svou oběť stranou od těch drah života, kde může své štěstí dobýt. Vytyčme si charakteristické příznaky kyvadla.

• Kyvadlo se dobíjí energií svých přívrženců a součtem jejich energií zvyšuje rozsah svých kmitů.
• Aby kyvadlo získalo co nejvíce energie, snaží se k sobě přitáhnout co možná nejvíce stoupenců.
• Kyvadlo staví skupinu vlastních přívrženců proti všem zbývajícím skupinám. (My jsme takoví, ale oni jsou jiní, špatní.)
• Kyvadlo agresivně obviňuje každého, kdo nezatoužil stát se jeho přívržencem, a usiluje o to, aby jej buď nalákal na svou stranu, nebo jej neutralizoval či eliminoval.
• Aby kyvadlo ospravedlnilo své činy a podmanilo si co nejvíce příznivců, využívá lákavých masek, jež znázorňují štěstí, skrývá se za vysokými cíli a hraje na city lidí.

z knihy Ovlivňování reality I: Prostor variant od Vadima Zelanda, vydané v roce 2005 vydavatelstvím Eugenika

Monoatomické prvky mění fungování mozku i celého těla