Manipulativní techniky 4: Odbočování a hrozby

Změna tématu za účelem vyhnutí se zodpovědnosti

Tento typ taktiky rád nazývám „A co já?“ syndrom. Jedná se o doslovné odbočení od aktuálního tématu, které má za účel přesměrovat pozornost na zcela jinou záležitost. Narcisisté nechtějí, aby se mluvilo o jejich zodpovědnosti, takže přesměrují diskuzi tak, aby pro ně byla prospěšná. Zmíníme jejich nedbalé rodičovství? Upozorní na chybu, kterou jsme udělali před sedmi lety. Tento typ překrucování nemá omezení co do času nebo tématu a často začíná větou ve stylu „A co tehdy, když…“

Ve větším měřítku má toto odvádění pozornosti znemožnit diskuzi, která zpochybňuje status quo. Diskuzi o právech gayů může například velmi rychle zhatit někdo, kdo přijde s jinou otázkou sociální spravedlnosti, jen aby narušil hlavní téma debaty.

Jak poznamenává Tara Moss, autorka knihy Speaking out: A 21st Century Handbook for Women and Girls (Jak se vyjadřovat: Příručka 21. století pro ženy a dívky): aby bylo možné problémy správně pojmenovat a vyřešit, je nutné zachovat určitost. Neznamená to, že další vznesená témata nejsou důležitá, jen že určitý čas nebo místo není k jejich probírání nejvhodnější.

Nenechme se vykolejit. Jestli na nás někdo vytáhne náhlý obrat, můžeme uplatnit to, čemu říkám „technika gramofonové desky“ a stůjme si za svými fakty, aniž bychom podléhali rozptylování. Přesměrujeme jejich přesměrování tím, že řekneme: „O tomhle ale nemluvím. Pojďme se soustředit na původní téma.“ Pokud je to nebude zajímat, odejděme a směřujme svou energii k něčemu konstruktivnějšímu – třeba nediskutování s lidmi, jejichž mentální věk se blíží batoleti.

Sebevědomí posílí maca peruánská.

Zjevné a skryté hrozby

Zákeřní narcisisté a jinak toxičtí lidé se cítí velmi ohroženi, když jakkoliv zpochybníme jejich přehnané nároky, mylný pocit nadřazenosti a grandiózní pocit vlastní důležitosti. Mají sklony klást nesmyslné požadavky na druhé. Zatímco nás trestají za to, že nežijeme podle jejich nedosažitelných očekávání.

Než by s námi dospěle probírali neshody nebo se snažili o kompromis, vytknou si za cíl odvést pozornost od našeho práva na vlastní identitu a pohled tím, že se pokusí vyvolat v nás strach z dopadů nesouhlasu nebo odmítnutí jejich požadavků. Jakákoliv výzva u nich skončí ultimátem a „udělej to nebo udělám tohle“ je jejich denní mantrou.

Pokud je reakcí na náš odlišný názor nebo snahu stanovit hranice zastrašování, ať už se jedná o lehce zastřenou hrozbu nebo její otevřené vyjádření, měl by to být pro nás jasný varovný signál o tom, že dotyčný se cítí být nanejvýš v právu a nemá v plánu uzavírat kompromisy. Berme takové hrozby vážně a ukažme narcisistovi své odhodlání: hrozby si zaznamenejme a nahlasme je kdykoliv je to možné a právně proveditelné.

Chybí Vám energie, jak čelit takovým lidem? Zkuste stimulanty.

zdroj: www.thoughtcatalog.com

překlad: ScoreV