Aktuálně

Měsíc je mrtvý, takže se vůbec neotáčí

Je stále mnoho nevysvětleného v naší přírodě, zdánlivě vysvětleného, anebo mylně vykládaného. Rozhodně si nemyslím, že by vědecké bádání bylo již uzavřené. Anebo je? Zde, v tomto přehledu se podíváme na některá tvrzení, otázky a zároveň náměty k přemýšlení z oblasti fyziky, astronomie, otázky, které se zdají být na první pohled jednoduché a jasné, po krátkém shrnutí poznatků a skutečností ale uvidíme, že tak úplně jasné nejsou. Doufám, že poslouží jako zdroj dalších úvah a inspirace. Určitě sami přijdete na další zajímavosti a vratká vysvětlení, která můžete k těmto přidat. Můžete se spolu se mnou a s dalšími pustit do diskuze, zvlášť, pokud máte odborné vzdělání. Budeme rádi za vaše postřehy, komentáře a připomínky!

11. 9. 2017 Energie života Novinky

1) Otáčí se Měsíc?

Měsíc vidíme vždy jen z jedné strany. Běžným vysvětlením je, že Měsíc se otáčí stejnou rychlostí jako Země (tzv. vázaná rotace) a tudíž se tyto rychlosti vyrovnávají a tak Měsíc vidíme vždy ze stejného úhlu. Na tuto záležitost poukazoval již Nikola Tesla na počátku 20. století, když vysvětloval, že to tak není. Říkal, že Měsíc je mrtvé těleso.

Každé těleso, které je životné, má vlastní dynamiku, otáčí se vlastním přirozeným nezávislým pohybem. Otáčení kolem jiného tělesa je pohyb odlišný. Je to jako kdybychom vzali míček na provázku a roztočili ho. Míček se relativně k člověku neotáčí a provázek jej drží na stále stejném místě, zdánlivě tedy zůstává stejnou stranou vůči nám. Tak je tomu u "mrtvého", nepohyblivého tělesa.

Oběžnice, která se nepohybuje vlastním otáčením, setrvává stejně jako v případě míče na provázku stále stejnou stranou vůči planetě, kterou obíhá. Pokud má vlastní pohyb, tak ten způsobuje, že se měsíc točí i vůči planetě, tak jak to dělají ostatní vesmírná tělesa. To, že Měsíc vidíme stále stejnou stranou by pak nebyla výjimečná souhra okolností, ale důsledek toho, že měsíc nemá vlastní zdroj otáčení. V nějakém bodě existence se zastavil, neotáčí se, je mrtvý, a připoután k planetě, která jím otáčí kolem sebe.

2) Země – je ve středu největší gravitace?

Je známo, že všechna gravitace pro nás lidi pohybující se po povrchu planety směřuje dolů, směrem do centra planety. V encyklopediích se uvádí, že v centru Země je největší tlak, hustota a gravitace. Víme, že když slétáváme z Vesmíru na Zemi, gravitace se s ubývající výškou zvyšuje. Na povrchu dosahuje svého maxima. Jak je to ale dál, když se ubíráme pod povrch? Platí pořád stejné rovnice?

Z logiky věci se rovnice popisující obecné gravitační působení pro oblast uvnitř Země musí používat jinak, než v prostoru na povrchu a nad ním. Situace je jiná. Je to tím, že čím víc jdeme do hloubky, tím více hmoty působí proti gravitaci a snižuje její tlak směrem dolů (část gravitace zde působí vzhůru). Zvyšování tíhy se vzrůstající hloubkou z rovnic nevyplývá.

Když směřujeme pod zem, gravitace by se podle nich neměla zvyšovat, ale naopak snižovat. Místem s nejvyšší gravitací by tak nebyl střed Země, ale překvapivě povrch – místo, kde žijeme my, náš domov. V polovině cesty mezi povrchem a středem by měla být gravitace přibližně na úrovni 70% té povrchové. V blízkosti jádra by měla působit skoro stejně velká síla nahoru a do všech stran jako dolů.

Úplně uprostřed, z hlediska teorie, by měly být působící síly zcela vyrovnané a tudíž nikoli gravitační peklo, ale naopak by tam docela dobře mohl existovat stav bez tíže, pokud bychom brali jako východisko běžný model planety a rozložení její hustoty. Tradiční tvrzení o vzrůstající gravitaci a jejím maximu ve středu planety by mohlo platit a mohlo by zůstat zachováno za předpokladu, že by v centru Země byla malá černá díra. To ovšem odporuje klasické fyzice. Jak to tedy je?

3) Rakety nezahýbají na obloze vlivem otáčení Země

Když se díváme na záběry raket startujících z odpalovacích ramp a vylétávajích nad atmosféru, např. v televizi, tak vídáme stáčející se jejich dráhu. Jejich dráha není rovná, ale čím jsou rakety výše, tím více zatáčejí. K tomuto jevu často můžeme slýchat vysvětlení, že je to vlivem otáčení Země. Jak se planeta rotací otáčí, raketa, která již není planetou držena, letí sice pořád rovně, ale vůči nám se prý stáčí. Toto vysvětlení ale není správné. Můžeme to zjistit snadno např. porovnáním rychlosti otáčení Slunce, hvězd a rychlosti stáčení rakety.

Raketa se stáčí nesrovnatelně rychleji. Stáčení její dráhy vůbec není nijak spojeno s rotací Země, jeho vysvětlení je zcela jednoduché – raketa sama stáčí svou dráhu manuálně, protože cíl její cesty není daleký vesmír, nýbrž jí stačí zakotvit na oběžné dráze, nebo ve vysoké atmosféře vypustit nějaké zařízení a opět se obloukem vrátit na zem. Proto rakety již po startu zatáčejí. Kdyby raketa letěla opravdu rovně, viděli bychom ji rovně letět, dokud by nezmizela z dohledu. Rakety zahýbají, protože je stáčí sami jejich piloti, aby se dostali horizontálním letem na určitou výškovou hladinu nad zemí.