Mozková smrt neexistuje, transplantace orgánů je vražda

„Každý orgán, který je transplantován, je zdravý a pochází ze žijícího člověka.“ Také dodává, že „všechny tyto orgány se odebírají z těl s tlukoucím srdcem a krví proudící v žilách. Každý dárce je během tohoto procesu doslova zavražděn,“ říká špičkový pediatr Dr. Byrne, podle něhož pojem mozková smrt jen zakrývá vraždy živých lidí.

Dr. Byrne je špičkový odborník, zakladatel neonatální a perinatální medicíny, který zastával významné pozice na lékařských univerzitách, v nemocnicích a lékařských sdruženích. Dnes je již důchodce, ale nadále se aktivně zapojuje do přednášek na různá témata.

Prezentace Dr. Byrna na kongresu na téma mozková smrt

Dr. Byrne byl jedním z přednášejících na konferenci v Leominsteri, americkém státě Massachussets, kde prezentoval své postoje k tématům, jako jsou eutanazie, mozková smrt či transplantace orgánů.

Dr. Byrne trvá na tom, že nic takového jako „mozková smrt“ (nutný předpoklad pro provedení odběru orgánů) neexistuje. Říká, že jde o vymyšlený stav, který je čirou lží již od svého samého počátku.

„Mozková smrt není skutečná smrt,“ pokračuje. „Transplantace orgánů jsou skutečný důvod, proč byl tento pojem uměle vymyšlen.“

Uvedený termín se do medicíny zavedl po první transplantaci srdce v roce 1967. Ta byla provedena v Jižní Africe, ale již za pár dní došlo k další transplantaci, tentokrát v New Yorku, kde bylo transplantováno srdce třídenního miminka do těla osmnáctidenního miminka.

Tehdy se to prezentovalo tím způsobem, že dítě se zdravým mozkem, ale nemocným srdcem, si zaslouží žít více než dítě s mentální retardací.

Zde si můžete prohlédnout obrázek zmíněného miminka před transplantací:

Lékaři ho ještě zaživa bezcitně vložili do ledu, aby mu zpomalili metabolismus a připravili na transplantaci. Potom mu zaživa odebrali srdce a vložili do druhého dítěte.

Operace se bohužel nepovedla a obě děti zemřely. Tehdy šlo nejen o nemorální, ale také nelegální operaci.

Bezprostředně poté zasedlo konzilium lékařů a v roce 1968 bylo zaveden pojem „mozková smrt“. Definice tohoto pojmu se časem změnila, aby se odebírání orgánů co nejvíce usnadnilo.

Transplantované orgány musí pocházet ze živého dárce

Jak uvádí Dr. Byrne, transplantované orgány musí pocházet ze živého člověka. Důvodem je, že při skutečné smrti (nikoliv mozkové) dochází během pár minut ke kolapsu dýchání a oběhu krve a orgány začínají rychle odumírat.

To vysvětluje, proč se srdce transplantuje jako poslední, když se odebírá několik orgánů současně.

„Žádný vitální orgán neumíte získat z mrtvoly. Když jste skutečně mrtvý, žádné orgány se již nedají odebrat.“

Přednášku Dr. Byrna si můžete (v angličtině) prohlédnout zde:

Příběh zotavení pacienta, který byl prohlášen za „mozkově mrtvého“

Dr. Byrne uvádí, že existují případy úplného zotavení pacientů, kteří byli prohlášeni mrtvé, protože u nich nastal mozková smrt.

Příkladem je muž jménem Zach Dunlap, který se nečekaně probral poté, co u něj byla konstatována mozková smrt. O jeho příběhu si můžete přečíst ZDE.

V roce 2007 mu bylo jen 21 let, když měl vážnou nehodu na motorce. Po nehodě ho sanitka odvezla do nemocnice ve městě Wichita Falls v Texasu. Tam mu lékaři diagnostikovali mozkovou smrt a jeho rodinu se snažili přesvědčit, aby souhlasila s odběrem orgánů. To by způsobilo jeho skutečnou smrt.

Ironií je, že Zach slyšel, jak ho lékaři prohlásili za „mozkově mrtvého“, ale nebyl schopen se pohnout či ozvat.

Lékaři ho začali postupně připravovat na transplantaci orgánů. Jen pár minut před samotnou operací ho jeden z jeho přátel píchl kapesním nožem do chodidla. Nikdo nechápal, když sebou trhl. Údajně mrtvý muž byl ve skutečnosti naživu!

Lékaři tomu zpočátku nechtěli věřit. Ale po další reakci muže na píchnutí nožem do prstu, když lékaře odstrčil rukou, byli nuceni připustit, že muž je naživu, a museli zrušit plánovanou operaci.

O pár dní později byl Zach schopen mluvit se svou rodinou. Všem řekl, že je moc miluje. Po dalších 48 dnech opustil nemocnici a ve zdraví se vrátil domů. Ne však díky lékařům, kteří ho prohlásili za „mrtvého“, protože mu chtěli odebrat orgány.

Zach není jediný případ. Dosud bylo zaznamenáno přes 175 známých případů „mozkově mrtvých“ lidí, kteří žili ještě dlouho poté, co je prohlásili za mrtvé.

Co je špatného na principu „mozkové smrti“

Jak ve svých přednáškách vysvětluje Dr. Byrne, princip „mozkové smrti“ byl uměle vymyšlen, a z medicínského hlediska je dokonce chybný.

Říká, že existuje 14 reflexů mozkového kmene. Při stanovení mozkové smrti se přihlíží jen na 6 z nich.

Před časem se měřily mozkové vlny. Avšak v jedné studii zkoumali 9 „mozkově mrtvých“ lidí, ale testy zaznamenaly mozkové vlny u dvou z nich. Od tohoto testu se nakonec upustilo, protože transplantačnímu byznysu nepasoval do karet.

Dalším problémem je takzvaný test spánkové apnoe, kdy pacienta odpojí od umělé plicní ventilace až po dobu 10 minut, což způsobí prudký nárůst oxidu uhličitého v krvi a následně vyvolá otok mozku a jeho ještě větší poškození. To pak lékaři prezentují jako „důkaz“ mozkové smrti.

Test spánkové apnoe by proto neměl povolit žádný rodinný příslušník.

Situace s dárcovstvím orgánů v České republice

V České republice byl přijatý zákon, že každý český občan se v případě mozkové smrti automaticky považuje za dárce. Jedná se o takzvaný „předpokládaný souhlas“ s dárcovstvím orgánů.

To znamená, že lékaři mu mohou odebrat orgány i bez jeho souhlasu nebo proti vůli rodiny.

Česká transplantační společnost a Ministerstvo zdravotnictví ČR tvrdí, že lékaři jsou nuceni konzultovat transplantaci orgánů s rodinou pozůstalého. Z jejich strany se však jedná o zavádění.

Lékaři totiž nevyžadují souhlas rodiny s odebráním orgánů, oni ji pouze informují o plánované operaci. Proč? Jedná se o psychologický trik. Pokud by totiž vyžadovali souhlas rodiny s transplantací orgánů, statisticky by ji odmítlo mnohem více rodin než nyní, když pouze informují o plánované operaci.

Stále se samozřejmě najdou rodiny, které nesouhlasí s transplantací orgánů. Je jich však málo, protože mnozí nevědí, že to mohou i odmítnout (ačkoliv po právní stránce to není možné).

Úřady tvrdí, že vůli rodiny respektují a v případě nesouhlasu se transplantace orgánů neprovede. Zde je však nutné zdůraznit, že to závisí jen a jen na rozhodnutí lékaře. Existuje zde reálné riziko, že v jednom případě přihlédnou k vůli rodiny, v jiném zas ne. Jsou hlášeny případy, kdy lékaři provedli transplantaci i proti vůli rodiny.

Faktem však zůstává, že pokud by lékaři odebrali orgány i proti vůli rodiny, žádný zákon by tím neporušili.

V případě, že český občan nesouhlasí s odběrem svých orgánů (srdce, ledviny) či tkání (kosti a kůže), musí ještě za svého života podepsat před notářem formulář o nesouhlasu s posmrtným odběrem tkání a orgánů.

Tento formulář si můžete stáhnout ZDE.

Po vyplnění a úředním ověření podpisu je třeba ho zaslat na adresu:

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Palackého náměstí 4, P.O.Box 60, 128 01 Praha 2.

Za děti posílá uvedený formulář rodič, respektive zákonný zástupce.

(zdroje: článek 1, článek 2, video 1, video 2, zpracovala: Vylectese.cz)