Odhalení: Kdo je tichým zabijákem vztahů

Jelikož jsme si právě prošli předmanželskou poradnou, měl jsem pocit, jako bych byl na manželství expert. Ruka mi vystřelila nahoru a rychle sem ze sebe vypravil: „Sex, peníze a komunikace!“, a zazubil jsem se na svou ženu. Příliš snadné.

„Špatně“, vyštěkl prezentující v odpověď. „To jsou jen symptomy skutečného problému.“ Ups. To je ale trapas. Nejenže jsem dostal ostrou lekci o pokoře, ale co následovalo mi změnilo život. Dostal jsem tu nejlepší radu do manželství, kterou by mohl mladý, nafoukaný, čerstvě ženatý muž/kluk jen chtít. Pokračoval dále… „Jediným důvodem, proč manželství končí rozvodem… jsou nesplněná očekávání.“ Wow. Můj čerstvě ženatý mozek to nedokázal pobrat. Co bylo řečeno dále už si moc nepamatuju. Neměl jsem čas poslouchat, protože jsem přemýšlel nad všemi nesplněnými očekávaními, které jsem měl už po měsíci manželství.

6 měsíců po tom semináři jsem byl svědkem bolesti a frustrace, která vyplývá z nesplněných očekávaní, a to nejen v manželství, ale ve vztazích vůbec. Je to jako smrtící jed, který se nám vléva do srdcí, a dělá nám ve vztazích nepořádek.

Ale nesplněná očekávání nejsou výhradně problém manželství. Jedná se o problém života. Je úplně jedno, zda je člověk svobodný, ve svazku, pracující, nezaměstnaný, starý, mladý nebo jiná demografická skupina. Nesplněná očekávaní jsou smrtelná pro všechny. Nikdo není imunní. Takže… Jaké je řešení?

Já jsem na matematiku. Já 'srdce' rovnice. Rád počítám a na střední škole jsem měl strašně rád algebru i těžší matematiku (i když teď už bych žádný takový matematický problém asi nedokázal vyřešit, i kdybych hodně chtěl). Takže jsem narazil na tuhle rovnici. Očekávání – skutečnost = frustrace.

Znamená to tohle. Níže jsem uvedl dvě hypotetické situace.

Očekávání

Když přijdu domů po dlouhém dni v práci, tak OČEKÁVÁM, že moje žena bude mít nachystanou večeri a bude připravena si se mnou sednout, abychom mohli povečeřet jako rodina. Bude mít na sobě neposkrvěnou zástěru (protože už je prostě tak dokonalá) a vlasy bude mít úhledně učesané. Moje 16měsíční dcera bude sedět na své vysoké židli a jíst příborem… aniž by se někdy netrefila do pusy, takže úklid po ní bude hračka. Poté, co všichni dojíme v přesně ten samý okamžik, se vypravíme ven do záře coloradského slunce na hezkou rodinnou procházku, zatímco náš komorník (přesně tak, budeme mít KOMORNÍKA) uklidí v kuchyni a připraví domov pro noční aktivity.

Skutečnost

Přijdu z práce o půl hodiny později a večeře ještě není ani ve fázi myšlenky. Moje batole tak křičí na celé kolo pořád dokola: „VÍC! PROSÍM! JÍST!“ Svoji ženu najdu ponořenou do práce, která už je technicky dávno po termínu. Když se zeptám, co je k večeři, dostanu ostrý pohled, kterého je schopna jen přepracovaná a k smrti unavená matka v domácnosti (říká se, že vám mohou vypálit zorničky… nebo tak nějak). Zvednu batole a jdu do kuchyně, kde najdu ohromnou spoustu CHYBĚJÍCÍCH POTRAVIN. Takže jako správný kuchař zaměřím svůj zrak na sýr a chleba. „Grilovaný sýr“, zvolám. Usadím dceru na vysokou židli, což přivodí výbuch vzteku. Rychle ji podám džusík, abych ji uklidnil. To funguje… na chvíli. Začnu dělat sendviče s grilovaným sýrem.

Všichni jíme. V kuchyni zůstane nepořádek. Hračky jsou všude po obývacím pokoje, jen čekají, než si na nich někdo zvrtne kotník. Se ženou se složíme na gauč, ani jeden se neodvažuje podívat na toho druhého a nebo se dobrovolně přihlásit k úklidu kuchyně. Mohl bych pokračovat donekonečna, ale myslím, že už je to jasné.

Frustrace = rozdíl mezi těmito dvěma protipóly.

Docela propracovaný příklad, žejo. But I’m trying to paint the picture of what our expectations can be like versus what life is actually like…what we observe. (UPOZORNĚNÍ: V žádném případě se tento příklad netýká mého skutečného života. Buď je zcela smyšlený nebo značně přehnaný… nebo úplně přesný. Kdo ví!)

Antonio Banderas to řekl nejlépe: „Očekávání je matkou vší frustrace.“ Skutečnost se má takto: V životě se nám často očekávání nesplní, a následkem toho dochází k frustraci. Ale nemusí to tak být.

Řešení: Dát SKUTEČNOSTI přednost před OČEKÁVÁNÍM. Tečka. Jinými slovy jít s proudem. Někdo by řekl, že je lepší nemít vůbec žádná očekávání. To bych zase netvrdil. Myslím si, že zdravá, realistická očekávání, která člověk ostatním objasní, jsou dobrá. Takový by měl být cíl.

Ale pokud se dostaneme do situace, kdy naše očekávání nejsou splněna, nechte se unášet skutečností. Zbavte se okamžitě svých očekávání a vypořádejte se s tím, co je před vámi. Už vás nebaví být pořád frustrovaní? Odložte svá očekávání a postavte se realitě čelem. Poté si můžete promluvit s těmi, kterých se to týká, jaká máte očekávání, a proč.

originální text: themindsjournal.com

překlad: Lukáš Kucharczyk