Skrytý důvod, proč se Beatles stali populární

Počátek kariéry Beatles by bylo možno vyčíslit řadou absolutních propadáků. Zpočátku se kvartet řadil mezi naprosto tuctové skupiny, jakých v té době působila až přehršel. Ani hrát pořádně neuměli. Celá jejich profesionalita nedosahovala úrovně běžné putyky, kde vystupovali. Je sice pravda, že Beatles byli velmi talentovaní, jenže v showbyznysu tohle nestačí. Stará kyvadla vždy všelijak usilují o to, aby nováčky zaplašila.

Kolem roku 1962 už se styl skupiny vytříbil a objevují se skladby, ze kterých se brzy zblázní celý svět. Ale to bude až později, kdežto prozatím Beatles nikdo moc pozornosti nevěnuje. A přece měli své byť nečetné, zato oddané příznivce. V tomto roce kvartet neúspěšně klepal na práh vydavatelství gramodesek, kde je všude bez výjimky odmítali. Vypadalo to, že podobná skupina nemá ani nejmenší šanci na to, aby se zvedla nad klubovou úroveň.

Hunter Davis v autorizované biografii Beatles píše: „A přesto jsme od začátku věřili, že se prorveme a budeme první, vykládal George. Pro chvíle, kdy se nic nedařilo a nic nám nevycházelo, jsme si zavedli zvláštní rituál. John křičel: „Chlapi, kam jdeme?" My jsme řevem odpovídali: „Nahoru, Johne, až nahoru!" – „Na vrchol čeho?" – „Až na samý vrchol samého vrcholu, Johny!"

Ale k úspěchu je nepřivedla jejich cílevědomost. V roce 1963 se jim přece podařilo vydat malou gramodesku – singl, jenž navíc nečekaně obsadil první místo v hitparádě. Byl to prvotní významný úspěch, avšak nikdo v něm nespatřoval větší událost. Tisk považoval zdar singlu za vzplanutí dočasné hvězdičky a promeškal senzaci. Po této desce sice znovu nastoupilo ticho v neznámosti. Ovšem jak se ukázalo, šlo o ticho před bouří. Půl roku nato beatlemánie lavinovitě zaplavila nejprve Anglii a poté málem celý svět. Hunter Davis píše: „Každá země se stala svědkem masové psychózy, která ještě před nedávnem každému připadala nemyslitelná a jež se stěží bude někdy opakovat. Dnes v to už nikdo nevěří a mezitím včera bylo vše pravdou."

Něco podobného se opakovalo i v historii ABBy. Tento zářivý kvartet nedokázal v roce 1972 projít dokonce ani výběrovým kolem na účast v konkurzu Eurovize. Jakmile se na konkurz v roce 1974 konečně také probili, nečekaně získali omračující vítězství, zatímco všechny ostatní účastníky nechali daleko za sebou. Tehdy tomu však nikdo nepřikládal význam. Mělo se za to, že život skupin opatřených nálepkou Eurovize trvá asi tak dlouho jako život jepicí, a tedy od nich nelze čekat více než jeden hit. Podobně jako v případě Beatles přišla dočasná odmlka. Nicméně neuběhl ani rok, když celý svět zavalila nová silná vlna, a objevila se skupina ABBA.

V obou historiích lze vypátrat dvě shodné zákonitosti. Za prvé popularita se rozvíjí po volné trajektorii. Zpočátku probíhá docela dlouhé období neznámosti, během něhož se formuje nevelká, zato stabilní skupina příznivců. Poté následuje nečekaný vzlet, po němž nastupuje období odmlky, jako by se vlna odvalila od břehu, aby nabrala sil. A konečně po období, kdy se vůbec nic neděje, se náhle boří silný val ohlušujícího úspěchu. Popularita se nějakou dobu může držet na vysoké úrovni, poté se však vlna nevyhnutelně utlumuje, jelikož se objevují nová kyvadla, která to původní vytěsňují do zadního plánu.

Za nejzajímavější zákonitost považuji skutečnost, že výtvory, jež se nakonec stávají zářícími hity, nejsou během prvního období neznámosti vůbec přijímány. Lidé je sice slýchají, ale pozornost jim nevěnují. A pak náhle probleskne okamžik, kdy tytéž záležitosti začínají působit úplně jinak, přičemž zanechávají neobyčejný dojem jakési zvláštní novoty a neopakovatelnosti. Zvuk získává odstín něčeho velmi stylového a módního.

Všichni zároveň nepochopitelně docházejí ke shodě v tom, že je to prostě zdravé. Ale odkud se bere onen obecně sdílený pocit novoty a stylovosti? Vždyť Beatles zněli beatlesovsky již v roce 1962, tak proč si toho nikdo nevšiml? A proč nikdo nepřijímal ABBu v roce 1972? Měli přece stejné skladby, se kterými se posléze v roce 1975 prosadili.

Nabízí se vysvětlení, že každá epocha disponuje vlastní charakteristickou kvalitou, zvukem, odstínem čili jinými slovy – má určité charizma. Přesto je nutno podotknout, že žádná nová epocha nenastupuje sama o sobě – to záměr lidí ji přitahuje jako oblak v prostoru variant. Kyvadlo tento kolektivní záměr stabilizuje.

Zpočátku se utváří nevelká skupina přívrženců. Každý z nich vyzařuje myšlenky na frekvenci, která se formuje ve významu to se mi líbí. Vzniká kyvadlo, jež myšlenky obdivovatelů sjednocuje do jednoho směru – nám se to líbí. V prostoru variant, kde jak známo existuje vše, se nachází vymezená oblast sektoru s jednou společnou vlastností – to se všem líbí. K ní je nasměrován pohyb materiální realizace kolektivním záměrem první skupiny přívrženců. Nakonec v určité chvíli získá realita odstín nové epochy. Ctitelů bude čím dál více a kyvadlo bude nabývat na síle. Konečně kolektivní záměr převyšuje pomyslný kritický počet lidí a charizmatická nová epocha uchvacuje veškerou materiální realitu. A oblak, který se nechal přitáhnout sjednoceným záměrem přívrženců kyvadla, zplodí ozvláštněné fluidum nové doby.

Jestliže nyní znáte mechanizmus vzniku nových proudů, můžete směle, aniž byste se ohlíželi na zbytek světa, využívat svého zákonného privilegia – být sami sebou. Pouze tak můžete realizovat svou šanci a celému světu ukázat vlastní neopakovatelnou jedinečnost. Kyvadla jedinečné osobnosti nestrpí – budou nucena udělat z vás svou hvězdu. Přestaňte se honit za stínem, začněte se pohybovat samostatně. Kyvadlům pak nezbude nic jiného než vás následovat. Dokážete se stát tím, kdo bude udávat krok módy, protože vlastnosti vaší duše jsou jedinečné. V prostoru variant je již připraveno individuální mračno luxusní třídy – očekává vás. Vyslovte svůj záměr!

z knihy Ovlivňování reality IV: Úprava skutečnosti od Vadima Zelanda, vydané nakladatelstvím Eugenika v roce 2006