Měli by mít nekuřáci levnější zdravotní pojištění?

Zdravotní pojištění staví na principu solidarity. V praxi totiž nemusíte až celých 10 let ani jednou využít veřejné zdravotnictví. Za zdravotní pojištění však můžete zaplatit více, než váš soused, co je u doktora 2x do roka. Je to spravedlivé? No rozhodně je to solidární.

Dostáváme se tedy do zajímavého bodu, kdy státu vlastně vůbec nezáleží na tom, zda o sebe a své zdraví pečujeme. Stát vlastně nezajímá, zda odvádíme v práci kvalitní výkony, jelikož si udržujeme dobré zdraví. Je to skutečně tak? Pokud ano, proč?

Korupce nebo chybí poptávka?

Na jednu stranu bychom vše mohli svést na korupci. Ale i když existuje, tak podíl korupce na neexistenci úlev ve zdravotním pojištění je nejspíš minimální.

Mnohem reálnější však je, že samotní klienti zdravotních pojišťoven, tedy my, o to nestojí. Nebo možná stojíme, ale nedokážeme to zdravotním pojišťovnám dát řádně najevo.

Možnou inspiraci můžeme hledat u klasického povinného ručení motorových vozidel. Tam podobné úlevy fungují zcela běžně. Avšak má to jeden háček.

Jste dobrý řidič? Tak plaťte méně

Pojišťovny si dokázaly spočítat, že mnohem více vydělají i ušetří zároveň, když klienty nalákají a zároveň motivují na bonusy. Bonusy, kterými své klienty odmění. Stačí se chovat rozumně a nebourat.

Proč něco takového nemůže být i u zdravotního pojištění? Nejspíš protože poměrově se lidé snaží více nebourat, než být zdraví.

„Jenže být zdravý vyžaduje někdy vysoce odborné znalosti na úrovni vysokých škol, to samé nelze říct o řízení automobilu,“ mohl by někdo namítnout.

Svým způsobem by měl pravdu. Vytvořit úlevy u povinného ručení je jednoduché. Nebouráš, neplatíš. Jak to ale udělat ve zdravotním pojištění? Snad na každém z nás by se dala najít nějaká nemoc.

Dnes lze těžko říct, co je zdravé. Doktoři i vědci o to vedou dlouhé spory. U řízení aut je to jednoduché. Bouráš, nebouráš.

Ano, logika velí, že lidé pečující o své zdraví by měli v zájmu zachování téže solidarity platit za zdravotní pojištění méně. Ale jaký spravedlivý systém hodnocení vlastní péče zdraví vytvořit, abychom nešli jen do opačného extrému? Například když má někdo vrozenou nemoc po svých předcích, kteří se o své zdraví nestarali a tudíž dědičná choroba se tak stává nevlastním dluhem, který je nutno splatit?

V tomto směru by opravdu nebylo spravedlivé, aby někdo s vrozenou nemocí měl na zdravotním pojištění platit více. Jenže na problematiku zdravotních bonusů se můžeme podívat ještě z úplně jiného úhlu, který do celé situace vnáší zcela jasné světlo. Byť pro někoho jistě velmi nepříjemné.

Vědomé sebepoškozování a zdravotní pojištění

Řada lidí si totiž ničí své zdraví zcela vědomě. Kouření, nadměrná konzumace alkoholu, užívání drog, přejídání se či nadužívání stimulantů. To vše vytváří nemoci.

Kouření lze třeba snadno kontrolovat zamořením plic, podobně lze snadno kontrolovat obezitu či užívání alkoholu. Takže ve výsledku je těžké kontrolovat, kdo svému zdraví pomáhá, ale mnohem snažší je identifikace vědomého sebepožkozování.

U povinného ručení se taky musí dokázat vina/nevina a vyhodnotit viník. Proč by se to samé nemohlo dít u našeho zdraví? Vědomě se nepoškozuješ? Dokaž nám to na zdravotních testech!

Na základě toho se posléze nedivíme, že někteří občané se cítí diskriminování. Jednak pečují o své zdraví a jednak ti, co si jej vědomě poškozují platí stejnou sazbu jako oni. Tedy jedna skupina vydělává na léčbu skupině druhé. Povinně, nikoliv dobrovolně. Co myslíte vy? Je to v pořádku? Měli by zdraví lidé mít úlevy na pojištění a ti, co si zdraví poškozují by měli platit více?

Za energii života vám novinky přináší Jakub