Také neexistuje univerzální časový proud; to znamená, že čas není ani lineární, ani absolutní. Čas je relativní, takže všechna měření týkající se prostoru a času ztrácejí svou absolutní hodnotu.
Čas i prostor se stávají pouhými elementy sloužícími k popisu jevu. Podle Einsteinovy teorie relativity dokonce mohou za určitých podmínek dva pozorovatelé vidět dvě události v obráceném časovém sledu. To znamená, že pro prvního pozorovatele se událost A stane před událostí B, zatímco pro druhého pozorovatele se událost B uskuteční před událostí A.
Čas a prostor jsou tak podstatné pro náš popis přírodních jevů a sebe samých, že změna jejich vnímání nutně vyžaduje přetvoření celého systému. Zatím jsme ještě nezačlenili tuto část Eisteinovy teorie do života. Například nám bleskne hlavou, že přítel je v nesnázích, a v duchu ho vidíme, jak padá ze schodů. Zjistíme čas, a jakmile je to možné, hned voláme, zda je v pořádku. Chceme vědět, zda se to opravdu stalo, abychom si ověřili svou předtuchu.
Když zjistíme, že se nic nestalo, usoudíme, že nás naše představivost podvedla, a považujeme zážitek za bezcenný. To je projev newtonovského myšlení. Zde je třeba si uvědomit, že jev, který jsme zažili, se nedá vysvětlit pomocí newtonovské mechaniky.
Čas není lineární
To, co jsme viděli, mohl být skutečný zážitek, ale jelikož čas není lineární, mohlo se to přihodit v minulosti právě tak jako v čase, kdy jsme to viděli, nebo v budoucnosti. Mohla to také být jen pravděpodobná událost, která se nikdy neuskuteční. To, že neproběhla v souladu s naším časovým odhadem, naprosto nedokazuje, že náš vnitřní pocit byl chybný.
Pokud jsme ovšem viděli kalendář nebo hodiny, naše vidění obsahuje informaci o časovém zařazení události a je možné si to potvrdit v newtonovské fyzikální realitě.
Je načase skončit s odmítáním zážitků ležících mimo náš newtonovský způsob myšlení a rozšířit tak náš rámec reality.
Všichni jsme zažili, že čas někdy pádí jako splašený kůň, a jindy se vleče jako slimák. Když začneme pozorovat své vnitřní rozpoložení, zjistíme, že náš osobní čas plyne různou rychlostí, která se mění podle naší nálady a našich zážitků.
Například děsivý okamžik předtím, než naše auto narazí do jiného nebo ho těsně mine, nám připadá jako věčnost. Čas je relativní — vždyť podle hodinek to bylo pouze pár sekund. Trvání zážitku není měřitelné hodinkami. Hodinky jsou newtonovský přístroj, sestrojený k měření lineárního času definovaného newtonovskou mechanikou.
Mimo systém
Náš zážitek existuje mimo tento systém. Mnohokrát se stane, že se s někým sejdeme po několika letech, a přesto máme pocit, že jsme se rozešli včera.
V regresivní terapii zažívají lidé často události z dětství jako přítomnost. Někdy můžeme zjistit, že nám naše paměť nabízí události v odlišném sledu, než si je vybavuje jiný účastník. (Zkuste porovnat dětské vzpomínky se svými sourozenci.) Kultura původních obyvatel Ameriky, která neměla hodinky pro sledování lineárního času, rozdělovala čas na dva aspekty: teď a všechno ostatní.
Australští Aboridžinci také mají dva druhy času: míjející čas a Velký čas. Události ve Velkém čase následují za sebou v časové posloupnosti, ale nemohou být datovány.
Čas má dva druhy
Lawrence Le Shan na základě svých zkušeností z testování jasnovidců definoval dva časy: obvyklý lineární čas a čas jasnovidný.
Jasnovidným časem rozumí tu kvalitu času, se kterou jasnovidci pracují, když používají své mimořádné schopnosti. Podobá se Velkému času. To, co se děje, má sice časový sled, ale může být nahlíženo pouze z hlediska bytí nebo prožívání časového toku.
Jakmile se jasnovidec pokouší aktivně zasahovat do sledu událostí, kterých se stal svědkem, je okamžitě hozen zpět do lineárního času a nevidí již události existující mimo jeho rámec.
Musí se potom znovu zaměřit na jasnovidný čas. Pravidlům pohybu z jednoho časového rámce do druhého zatím dobře nerozumíme. Většina jasnovidců umí „číst“ v časovém rámci buď tohoto, nebo některého z minulých životů osoby, se kterou právě pracují, a to podle její potřeby.
Někteří z nich se dokážou jednoduše dostat do kteréhokoliv požadovaného času.
Einsteinova teorie časoprostorového kontinua tvrdí, že zdánlivá lineárnost událostí záleží na pozorovateli. Všichni si většinou představujeme minulé životy jako skutečné fyzické životy, které se udály v minulosti ve stejném fyzickém prostředí, jako je toto.
Naše minulé životy ale probíhají možná právě teď v jiném časoprostorovém kontinuu. S minulými životy a jejich následky mají zkušenost mnozí lidé, ale velmi zřídka se mluví o tom, jak budoucí životy ovlivní ten, který právě prožíváme.
Pokud žijeme život TEĎ, je velmi pravděpodobné, že předěláváme svůj osobní příběh, a to jak budoucí, tak minulý. Další důležitý následek Einsteinovy teorie relativity je skutečnost, že hmota a energie jsou zaměnitelné. Hmota není nic jiného než forma energie — energie zpomalená, vykrystalizovaná.
Naše těla jsou tedy také tvořena energií. Používám pojem energetická těla, ale nezdůraznila jsem, že naše fyzická těla jsou rovněž energií.
z knihy Ruce světla od Barbary Ann Brennan, vydané nakladatelstvím Pragma
Monoatomické zlato rozšiřuje vědomí
MONOATOMICKÉ ZLATO AKTIVUJE DNA Již spící prorok Edgar Cayce hovořil o léčivém použití zlaté vibrační energie jako o léčbě koordinací impulzů v nervovém systému. Doktor Richard Gerber, autor knihy „Vibrační medicína“, říká, že monatomické zlato je produktem, vhodným pro jednotlivce, kteří se chtějí rozvíjet směrem k vyššímu vědomí, samoléčení a jsou na cestě duchovní transformace. OBJEDNEJTE SI ORMUS monoatomické zlato POŠTOVNÉ nad 1500 Kč ZDARMA, DÁRKY: nad 2000 korun MACA BIO 100 g, nad 2500 Kč Brahmi extrakt 20%, nad 3000 Kč Kotvičník extrakt 90% 20 g |
Buďte první kdo přidá komentář