Jak se stát andělem aneb nanebevstoupení

 Smyslem Hry tady na Zemi je výše zmiňovaná integrace obou polarit, spočívající v pochopení sebe sama.

Nosce te ipsum = poznej sám sebe.

1. Duše, aby si vzpomněla/pochopila, že existují i nižší sféry bytí, které je zapotřebí s láskou přijímat

2. Ego, aby se naučilo milovat

Když dojde k oboustrannému pochopení/osvícení/integraci obou polarit, stane se z obou – duše i ega – vyšší bytost, která je skutečně svobodná → může a nemusí se inkarnovat. Nesvobodná bytost toto právo volby nemá.

Abychom se stali vyšší bytostí, je proto nutné pochopit sám sebe, kdo vlastně ve skutečnosti jsem. Až to poznáme, pochopíme, co je pravé povznesení a zároveň rozpoznáme, že „andělé“ rovněž hrají svou vlastní Hru.

Ta je ovšem zcela rozdílná od té, která se především odehrává na Zemi. Je ve znamení boje duše s egem, což je část nás samotných, která se brání růstu. To je skutečný „Satan“, který jako kolektivní bytost v podobě nevědomí nenápadně sestupuje do lidských těl, aby se posilnil a vysál z nás energii, abychom tak nepoznali, jaké je to být uvnitř krásný.

To ovšem můžeme poznat, když přimějeme své ego růst, jinak se propadne do demence. V případě růstu se staneme ušlechtilejšími. Tomu nás nenaučí žádný guru, který může být jen součástí vyšší manipulace, která má za cíl nás svést z cesty.

Stejně jako jsme všichni „herci“, i oni jsou rovněž. Ale tak dobří, abychom to nepoznali. Takže rada zní – k nikomu nevzhlížejme. Nikdy totiž nebudeme znát jeho skutečné úmysly.

Jak bychom to mohli vědět, když nejsme přímo danou bytostí?

Do druhých nikdy nevidíme, tím spíše do vyšších, jen sami do sebe, navíc jen pokud budeme chtít. Pouze je od-HADU-jeme. Je to zkrátka jako překroucený HAD, kterého si hřejeme na svém srdci. Šeptá nám, abychom se do druhých nevciťovali, ale jen je od-HADO-vali. Což je pravý záměr skutečného „Satana“ – nepoznávat skutečnost, jen se domnívat.

Jenže my hada rádi posloucháme, protože je to pro nás lehčí – nedělat nic, abychom poznali. Ale takto se budeme navzájem mentálně vraždit a nenávidět do nekonečna, protože se nikdy nebudeme skutečně znát navzájem, abychom se stali vědomou kolektivní bytostí. Proto lidstvo stále zůstává nevědomé v podobě Jehovy, který se nechce vyvíjet.

Je proto zapotřebí zvednout prapor a zavelet k růstu. Zatímco duše velí, ego slouží k jejímu růstu. Ego je symbolem božské vzpoury „andělů“ proti skutečnému „Satanovi“.

Ego si u-Vědomí, že není vším, ale pouze egem, nad kterým se vznáší vyšší já.

Úkolem ega je pochopit, že se musí podřídit moudřejší duši a sloužit k jejímu duchovnímu růstu, aby tak sloužila duchu, který je ukotven ve zdroji – v nekonečném stvořiteli.

To vše je ovšem součástí ještě vyššího pochopení, toho nejvyššího pochopení, kde se všichni milují, protože jedině tak je nám všem nejlépe.

Co nás může popohnat k růstu? Podívejme se zpět do našeho dětství, co nás přimělo jít nahoru. Většinou to bylo tak, že jsme si nechali něco vy-SVĚTLIT. Někdo vnesl do nás SVĚTLO a my jsme jej přijali. Je to naše vlastnost. Přijímat a vydávat SVĚTLO. Je to přirozená vlastnost „andělů“ – o-SVĚTLO-vat. Musí tak činit, protože jinak by v tomto SVĚTě nevydrželi. A druhou věcí, která se v dětství ukrývá a na kterou jsme BOHU-žel zapomněli, je upřímná dětská radost, kterou nám ukradli a kterou si musíme vzít zpět. Stejně tak si musíme vzít zpět původního ducha Vánoc, kterého nám „obchodníci“ rovněž odcizili. Jen jsme si toho nevšimli, protože toho jsou schopny jen vyšší bytosti, kterým jsme přestali:

a) naslouchat – těm pozitivním, kteří nás varovali před negativními

b) rozumět – těm negativním, kteří nás „opili rohlíkem“ takovým způsobem, že věříme jim, tedy negativním a naopak pozitivním nikoliv

Je třeba si u-Vědomit, že my dole nemůžeme vědět, co je vidět ze shora. Musíme tam dorůst. Když pochopíme „Satanova“ tajemství, spočívající ve vytváření překážek růstu, už se nenecháme oblafnout.

Kdokoliv, kdo je jen trochu slav-ný (nikoliv známý), může být manipulací. Věřme proto jen sami sobě. To ale neznamená, že nemůžeme mít úctu k druhým. Už se pak nebudeme mentálně vraždit.

Staneme se andělem. A vstoupíme na nebesa – svým vědomím do vyšší dimenze. Staneme se čistou láskou, která nás bude povznášet dál a dál. Proto to stojí za to zkusit.

Tento skok nahoru není ničím jiným než napodobováním božského vzoru.

Pokud tomu všemu rozumíme, tak to je andělština. Pokud je nám vlastní, jsme andělem.

Vždycky jsme jím byli.

g.i.