​Někdo se ptá, jak může člověk zjistit, jaké má psychické schopnosti. Proto bych o tom ráda něco řekla a v několika bodech se trochu rozepsala. Poté bych ráda v článku adresovala, jaká intuice je vlastně dobrá.

V dnešním článku je důležité si říct o konceptu závojů, někdy také nazývaných bloky. Během našeho bdělého života jsme obklopeni nesčetnými vrstvami a sférami realit, je proto skutečné požehnání, pokud si člověk existenci závojů vůbec uvědomuje. Za naše závoje můžeme být vděční, stejně jako za důležitou úlohu či roli, kterou v našich životech hrají.

Závoje jsou skvělé, protože pokud je ovládneme, můžeme je kdykoliv odkrýt a nahlédnout do jiných prostor a míst. Pokud by tyto přirozené závoje neexistovaly, bylo by pro nás obtížné rozlišit mezi všemi vrstvami a sférami, které nás obklopují, a rozlišit, která realita je "naše" a která je zase "jiná realita". Někteří z nás jsou například schopni vidět u stolu sedět několik lidí a zároveň vidět jen jednu osobu.

U stolu tam s jednou osobou sedí i ostatní, ale přesto je jich mnoho. Někteří vidí kolem sebe všechny a pro tyto lidi jsou všichni stejně reální, nedokáží je od sebe rozlišit. Tento nedostatek závojů či neschopnost umístit reality za závoj jsem si asociovala se schizofreniky. Konzultovala jsme tento koncept či teorii s psychoterapeuty, psychology a psychiky v oboru, a všichni považovali moji teorii za možnou, za dobré vysvětlení.

Dále moje teorie nabyla věrohodnosti díky článku publikovaném na webu týmem z Univerzity v Melbourne, kteří zkoumali skupinu lidí extrémně náchylnou na rozvoj psychóz. Ti zjistili, že lidé s pozdějším výskytem schizofrenie v porovnání s jinými formami psychózy ztratili schopnost identifikovat pachy. Tento deficit se vyskytoval ještě před vznikem významných klinických příznaků psychózy.

Podle mého názoru a vlastních poznatků o nosu toto pozorování dává smysl. Pokud by člověk měl závoje, disponoval by také schopností cítit pachy. Stará pořekadla "jít za nosem", "mít něco přímo před nosem" a další nám všechny říkají, že čichové mimosmyslové vnímání nám napomáhá s vnitřními znalostmi či vnímáním. Bez něj jsme náchylnější ke zvednutí závojů či jejich trvalému poškození nebo odstranění. Když přemýšlím nad lidmi s plastikou nosu, tak si říkám, jestli nakonec netrpí něčím podobným. Nebo možná nejenže nedokáží nosem vnímat všelijaké pachy jako před operací, ale také nedokáží vnímat samotný svět kolem sebe.

Je možné závoje zneužít?

Pokud jsou závoje použity či identifikovány správně, mohou jasně oddělovat počátek či konec jisté reality či sféry. Mohou být poměrně nenápadné a pokud mě napadne nějaké vhodné vysvětlení, tak se o něj podělím. Někteří však závoje považují za blokády, bloky či bariéry svých vlastních psychických schopností. Mám pocit, že to jsou jen určitá přesvědčení či systémy, kterým lidé věří jen proto, aby nemuseli či nedokázali navazovat spojení. Podivné je také to, že přesvědčení o absenci spojení je chybné, protože my jsme vždy propojeni, ať už děláme cokoliv. Není možné nebýt propojen.

Je určitě mnohem snazší nechat svá břemena či bloky, aby nám v tomto poznání zamezili. Není tedy vhodné zaměňovat závoj s blokem, protože se jedná o naprosto odlišné věci.

Jak rozpoznat počátek a konec určitého závoje

Z mimo smyslového vnímání ve skutečnosti nejvíce používám nos. Starověké umění džinšin džutsu, 5000letý způsob podobný akupresuře, považuje nos za bod na dráze svého hlavního proudění. Je to skutečně všechno v nosu. Ten je jakousi vnitřní anténou. Pokud není příliš malý, je to první část těla, kterou vcházíme do prostoru fyzicky i metafyzicky. Při čtení s klientem pozoruji sebe sama a zjišťuji, že nakláním hlavu v určitém směru, abych zachytila, co mi někdo říká, nebo pocítila konkrétní vyslaný cit, ale vždy se spoléhám na vlastní nos, aby mě vedl správným směrem.

Přecházení mezi závoji

Když se dostaneme k cestování mezi prostory, je nutné zvážit několik věcí: být v závoji a být mezi závoji. Pokud je člověk v závoji, jednoduše řečeno to znamená, že je člověk zapojen do určité formy komunikace či spojení s jinou osobou. Pokud je člověk mezi závoji, znamená to přenést pozornost z jednoho prostoru do druhého. V jistém smyslu to je jako cestování na Zemi. Pokud chceme jet na Havaj, musíme nejdříve na letiště, poté letíme tisíce kilometrů letadlem až na letiště v cíli, odkud můžeme zamířit na pláž.

V rámci jednoho závoje existuje mnoho světů či sfér. Dokonce existují závoje v závojích, stejně jako se na letišti nacházejí obchody, střediska, toalety, zavazadlové prostory, odbavovací pulty, odpočinkové kouty – všechny tyto prostory se nacházejí na jednom místě, stejně jako se letiště nachází ve městě, které kromě něj obsahuje i další místa k návštěvě. Při metafyzickém cestování člověk může zažít mnoho zábavy s objevováním nových míst a nových lidí.

Přecházení mezi závoji je jako přesouvání pozornosti někam jinam. To je v podstatě všechno. Pokud se dostanete do fáze, kdy budete věřit, že co vidíte a zažíváte je skutečné a nikoliv jen iluze, pak je vše v pořádku. Problém mají lidé, kteří nemají důvěru v to, co jim ukazuje jejich vnitřní, třetí oko. Jsou blokování pochybnostmi a nastává zmatek. Držte se a věřte si, poté prostě přesuňte pozornost do jiného prostoru, a to je všechno.

⚛ ORMUS AKTIVUJE DNA Ormus, tedy monoatomické zlato, se již od dob starého Egypta často dává do souvislosti se zvyšováním inteligence a komplexně zdravím mozku. Nedlouho poté, co David Hudson objevil ormus a začal jej analyzovat, prohlásil, že látka dokáže opravit tělo na genetické úrovni. Odborníci, kteří se účinky ormusu zabývají, rovněž tvrdí, že tato látka dokáže opravit chyby v DNA a dokonce aktivovat "spící" DNA. ♥ OBJEDNEJTE SI ORMUS ➡ http://bit.ly/ormus_zlato POŠTOVNÉ nad 1000 Kč ZDARMA, nad 500 korun obdržíte dárek 1x MACA BIO 100 g, nad 1000 korun druhou MACU BIO 100 g, nad 1500 Kč Kotvičník extrakt 50% 20 gramů ZDARMA.

Může se člověk v závoji ztratit?

Pár let nazpět jsem měla mimotělní zkušenost, ještě v době, kdy pro mě tohle všechno bylo poměrně nové. Ležela jsem tehdy zcela uvolněně, aniž bych věděla, co se děje. Najednou jsem cítila, jak se sama od sebe velmi zvláštně odděluji. Bylo mi lehce, jako kdyby mě pumpovali do obrovského balónu. Tato moje část se vznášela na mým tělem jako nějaký balón vyššího vědomí. Zároveň jsem cítila přívaly uvolněného tepla. Cítila jsem se bezpečně, takže jsem se i nadále nafukovala jako éterický balón, a vůbec jsem vlastně nevěděla, co se bude dít, takže jsem po celou dobu byla docela zvědavá.

Po chvíli jsem začala mít pocit, že jsem připravena zkusit i něco jiného, než se jen vznášet nad sebou. Právě tehdy jsem začala bát, že bych mohla přijít o sama sebe, tu, která leží na posteli. V panice jsem se rychle vrátila zpět do svého těla na posteli.

Když jsem o tom později přemýšlela, uvědomila jsem si, jak důležité bylo zjistit, že mezi mým fyzickým tělem na posteli a mým vznášejícím se já skutečně existovaly stříbrné nitě, které nás propojovaly.

Při prozkoumávání závojů je opravdu důležité mít na paměti, že občas člověk může mít pocit, že by se mohl ztratit, ale ve skutečnosti není nikdy příliš daleko od sebe sama. Pokud jste však stále nesmělí, zkuste se soustředit na tuto bílou nit, která vždy existuje mezi já vyššího vědomí a fyzickým tělem, a která nás ve skutečnosti spojuje s našimi ostatními já (epikinetickým, elektromagnetickým a tak dále).

Díky těmto poznatkům se vám možná otevřou nové obzory poznání, které s sebou přinesou další otázky. Šťastnou cestu! (zdroj: wakingtimes.com)

Ormus aktivuje DNA a zvyšuje inteligenci