DW: Dobrý den. Vítejte v Kosmickém odhalení. Jsem David Wilcock. V této epizodě budeme společně s Coreym Goode, našim zasvěcencem z tajného vesmírného programu, dále hovořit o vědě, zabývající se časem. Rád bych začal naší diskusi o věcech, které jsem na toto fascinující téma studoval. Protože když se dostaneme ještě mnohem hlouběji, věci budou nabývat na zajímavosti. Takže, Corey, vítej v naší show.
CG: Děkuji.
DW: Začneme u knihy čínského autora Paula Donga s názvem Čínští Superpsychikové. Popisuje v ní práci, podporovanou čínskou vládou, s cílem najít děti, které mají pokročilé psychické schopnosti. Jeden z popisovaných experimentů uvádí případ člověka, který měl schopnost teleportovat malý předmět. Ten postupně zmizel z jednoho místa a objevil se na místě jiném. Číňané chtěli zjistit, co se přesně vlastně děje a jak to funguje. Takže zřejmě dali „pípák“ na onen mizející předmět. Byl nastavený na vydávání zvukového signálu v určitém časovém sledu a v určitém rytmu. To, co zjistili, bylo, že jakmile objekt začal mizet, zvukový signál se zpomaloval a zpomaloval. Jako by se sám čas měnil v rychlosti. A jak se předmět začal objevovat na jiném místě, zvuk začal jako pomalý, až se postupně dostal do své normální rychlosti. Takže je možné, abychom byli schopni ovlivnit čas a prostor jako singularitu?
CG: Můžeme mít vliv na čas a prostor naším vědomím, což je přesně to, co ta osoba dělá. Experiment podle mne ukázal, jak jsou čas a prostor – můžeme tomu říkat prostoročas, časoprostor – propojené a spolu souvisí.
DW: Einsteinův základní model fyziky připouští posun času. Ale jen v prostoru, v němž budete zrychlovat až na rychlost světla, řekněme. Víme, že v roce 1970, vědci vzali atomové hodiny a letěli s nimi v letadlech. A potvrdili tak, že Einsteinova relativistická teorie je pravdivá. Skutečnost ale spíše odpovídá tomu, že čas se může lokálně měnit. Takže můžete skutečně zrychlovat nebo zpomalovat rychlost času v malém prostoru. Nyní konvenční fyzici, kteří sledují tuto show, skeptici, budou říkat – to je nemožné. Takže je to část fyziky, kterou budeme muset změnit?
CG: Rozhodně. Vím, je velmi těžké se od toho odpoutat. Ale když člověk dělá určitý experiment, má představu o tom, jak by měl dopadnout. A síla jeho kreativních schopností a vědomí zapříčiní výsledek tohoto experimentu. A pokud cokoliv jen trochu změníme – čas, hmotu, prostor – to všechno je relativní. Naše vědomí je schopno provést změny ve hmotě, čase a prostoru. Stejně jako jsme mluvili o tom, jak někteří lidé či bytosti byli schopni se teleportovat změnou vibrace svého těla tak, aby odpovídala vibraci jiného místa, stejným způsobem můžete rovněž ovlivnit čas. A jak se učíme víc a víc o tom, jak je tento vesmír a realita hologramem, tak se učíme – když se opravdu učíme a věříme tomu – jako v Matrixu – žádná lžíce není – tak to odstraní z našeho vědomí spoustu omezení. A je toho mnohem více, co můžeme dělat, když zakřivujeme čas a prostor.
DW: Proč myslíš, že námořníci z Filadelfského experimentu zůstali zapuštěni do trupu lodi? Co se vlastně stalo?
CG: Kovová loď byla v přechodové fázi, stejně jako těla námořníků. A pravděpodobně námořníci začali šílet, když byli mimo fázi, a pohybovali se sem a tam. Když se opět vrátili do fáze, zůstali uvězněni v kovu, jelikož se nafázovali zpět do něčeho, co vnímáme jako pevnou látku.
DW: Zažil jsi někdy tento stav vědomí mimo fázi a hmotu? Byl jsi někdy vystaven tomuto typu podivných hraničních podmínek?
CG: Když procházíte skrz pevnou zeď, víte, že se něco takového stalo. Takže ano. Měl jsem možnost vidět technologii, spočívající v náramcích, pocházejících od mimozemšťanů. Když jej zapnuli, začali se třást, odfázovali se a byli zcela neviditelní. Nemohl ses jich dotknout. Ale tyto náramky lidé nemohli používat. Když to lidé testovali, tak se začali třást tak silně, až jim to zlámalo vaz.
DW: O můj bože. Opravdu?
CG: Ano. Později vyvinuli technologii, která lidem umožňovala procházet zdí. Ale než to vyšperkovali k dokonalosti, docházelo k přenosu materiálu mezi lidmi a zdí. Takže část zdi skončila v lidském těle. A část lidské tkáně zase ve zdi. Slyšel jsi o tom?
DW: Ano, popisuješ něco, co jsem slyšel od Peta Petersona. Když pracoval v jedné divizi areálu 51, tak tam vyvinuli malou věc, která byla o velikosti čtvrťáku. Drželi jste to v ruce a zmáčkli tlačítko a najednou jste byli mimo fázi. Snažili se přijít na to, jak se dostat skrze zdi. Takže lidé museli tu věc držet, rozběhli se proti zdi, skočili do vzduchu, zmáčkli tlačítko a prošli zdí. Pak zase tlačítko pustili a objevili se na druhé straně. Problém ovšem byl, že lidé poté onemocněli – Pete však neřekl, že by za to mohl materiál ze zdi. Jejich závěr byl, že všechny bakterie, viry a jiné nečistoty ve vzduchu se prostě dostaly do těla. Normálně by je plíce odfiltrovali z těla ven. Ale v tomto případě lidé byli nemocní tak, že velmi rychle odcházeli. A tak se v rámci Petersonovy divize od toho upustilo.
CG: Získali to na základě reverzního inženýrství z technologie, o které jsem hovořil.
DW: Opravdu? To je fascinující.
CG: Nakonec to zdokonalili. Mohou používat tento typ technologie, procházet zdí bez jakýchkoliv vedlejších účinků.
DW: Pamatuješ si toho chlápka, jak jsem Ti o něm říkal, že provedl pitvu asi dvou tisíc různých druhů mimozemských těl? Jednou ho napadli lidé, kteří se najednou objevili v jeho domě, když prošli zdí. Neměl jsem možnost si to ověřit, dokud jsi mi o tom neřekl. Takže jsem si nebyl jistý, zda skutečně mluví pravdu. Ale nyní mám důvod se domnívat, že tato část jeho příběhu je skutečná.
CG: Ne, opravdu mají tuto schopnost. Můžete zamknout dveře, okna a sedět uvnitř s nabitou pistolí. A mohou klidně přijít a a nafázovat se. To je technologie, která se používá na velmi vysokých úrovních skupin tajných operací. Ale aby použili tuto technologii proti vám, tak jste museli udělat opravdu něco velmi hloupého či špatného proti programu, kterého jste se účastnil.
DW: Dovol mi, abych Ti položil stejnou otázku, jako jsem položil Petersonovi. Když stiskneš tlačítko a dostaneš se ven z fáze, z naší reality, jak to, že se nepropadneš podlahou? Jak by ses mohl dostat přes zeď? Máš skočit proti zdi a stisknout tlačítko? Nebo existuje nějaký způsob, že máš dostatek fáze ve svých nohou, takže stále máš spojení se zemí nebo něco takového?
CG: To je dobrá otázka, na kterou ale neznám odpověď.
DW: Dobrá. Zajímavé.
CG: Ale na druhou stranu, pokud jsi mimo fázi, proč by Tě gravitace měla strhnout skrze podlahu?
DW: To je dobrý postřeh.
CG: Já nevím. Ale tihle kluci vědí. Dostanou se ven z fáze a chodí na podlaze. Procházejí se skrze kosmickou loď. A mohou procházet zdmi, jako by tam žádné nebyly.
DW: Jednou ze skutečně zajímavých věcí, o které jsme mluvili dříve, je paralelní země. Nyní místo toho, abych žvanil dál, protože chceme, abys mluvil nejvíce ty, co to dá, tak co je paralelní země?
CG: To je něco, o čem jsem se Ti už zmínil. A jak jsem řekl, něco málo jsem o tom četl. Jsou to velmi citlivé informace, které se mi nedostaly do rukou – nebyl jsem zasvěcen do mnoha informací v této oblasti. Ale vzbudilo to Tvůj zájem. Nejsem si jistý, je to proto, že jsi o tom slyšel něco už předtím?
DW: Vzpomínám si na to, jak jsme se k tomu původně dostali. Ptal jsem se Tě, že když cestuješ do minulosti, a uvidíš sám sebe, a dostaneš se k sobě velmi blízko, tak exploduješ. A Ty jsi řekl ne, což mě překvapilo. Protože jiní zasvěcenci, s nimiž jsem mluvil, minimálně jeden, že by Tě zasáhl nějaký druh elektrického výboje, jako nějaký druh zpětné vazby a Ty bys vyletěl do povětří. Ale Ty říkáš, že se tak nestane?
CG: Správně.
DW: Tak je možné, aby lidé cestovali zpět v čase, potkali se sami se sebou a nic se nestane?
CG: Správně.
DW: Ale pak jsi řekl něco jiného v souvislosti s paralelní zemí.
CG: Ano. Šlo o typ portálu. Hovořilo se o portálové místnosti, kterou nazývali Xeroxový pokoj, který Tě dostal do paralelní reality, do paralelní země. A nebylo to něco, čím by lidé chtěli projít. Já tedy rozhodně ne. V této místnosti, když jste prošli portálem, vytvořilo to Tvou kopii, která prošla do paralelní reality a zničilo tvou kopii ve světě původním.
DW: O můj bože.
CG: A tak se jiná kopie Tebe ocitla v jiné realitě, v jiné Zemi.
DW: No, já jsem si vždycky říkal, že bych chtěl mít více kopií sama sebe, abych stihl více práce. Mohl by ses zkopírovat, aniž bys zničil originál?
CG: Ne, je to vestavěná funkce.
DW: Byl by to časový paradox, nebo něco takového, pokud bys měl dvě kopie sebe sama?
CG: Nevím. Mohl bys mít to, co bychom mohli nazvat klony. Možná se používá nějaký druh technologie, která vytváří uhlíkové kopie původního já. Každopádně tito lidé jdou do paralelního vesmíru, tedy reality, kde se mnoho věcí odehrálo velmi odlišně. Některé války tam proběhly a jiné zase ne. A také dopadly jinak. Vůdci byli různí lidé.
CG: Je to Země.
DW: .. ale s poněkud jinou historií?
CG: Ano. A včetně našich jiných já. Některá tam jsou, některá zase nikoliv. Záleží na událostech, které se staly. Ale pokud bys tam potkal své jiné já a dotkli byste se navzájem, došlo by ke zničujícímu efektu.
DW: Opravdu?
CG: Ano. Bylo by to tak neuvěřitelně špatné, že by to podle teoretického předpokladu mohlo zpřetrhat vlákno mezi dvěma realitami, nebo tak něco. Nemohu si vzpomenout na všechny detaily, které jsem četl na skleněném padu, nemám o tom podrobné informace. Nebyl jsem součástí tohoto projektu. Každopádně z nějakého důvodu to bylo považováno za velmi důležitý projekt, což obnášelo rovněž zapojení lidí na velmi vysoké úrovni. Xeroxový portál byl něco, čeho se lidí obávali. Není to něco, čím bych chtěl někdy projít dobrovolně.
Bude pokračováno.
zdroj: www.spherebeingalliance.com
překlad: amber
Videoseriál Kosmické Odhalení můžete s českými titulky sledovat na portálu Matrix-2001.cz
Buďte první kdo přidá komentář