Takže řešením je se nebát.

To se sice lehce řekne, když nad tím povětšinou nemáme vládu.

Je to ovšem dáno tím, že v sobě máme zabudovaný program, který onen strach vytváří.

Jak se jej zbavit?

Jedno-duše.

Když si uvědomíme, že je umělý a my živí, tak se ho jedno-duše zbavíme.

Přece nebudeme v sobě dál nosit jakýsi kus plastu.

Může vypadat třeba takto.

Jak jej najít?

Tato část je už poměrně dost složitá, protože se jedná o vnitřního mentálního parazita, který je svými tvůrci pečlivě naprogramován, aby v nás přežíval zcela nepozorován. V případě akutního ohrožení okamžitě spustí maskování v podobě přenesení pozornosti ven.

Takže musíme postupovat opatrně a velkou oklikou.

A sice tak, že si nejdříve uvědomíme, co v nás parazit určitě není.

Když stojíme v přírodě v otevřené krajině, tak po přizpůsobení zraku, který musíme natrénovat, uvidíme částečky, které se znenadání objevují a vzápětí zase mizí (postupně je uvidíme všude). Oficiální věda se k nim nehlásí, i když mnozí vědí vědí, že je to jeden z možných důkazů existence nekonečného stvořitele. Pokud by to uznali veřejně, zákonitě by přišli o práci.

Tito géniové dokáží v sobě vytvořit tak šeredně obrovskou hradbu, a proto se v našem světě nemůže změnit nic najednou, ale postupně nenápadně se stále projevující se pravdou, která se nachází všude kolem.

A sice, že tento svět je umělý a my ho jen sníme.

Jen člověk, který neví vůbec nic, si může (ještě k tomu) myslet přesný opak. Jenže první pohled v umělém světě nemůže být nikdy pravdivý. Pouze někteří lidé mají tuto schopnost, drtivá většina ji však (zatím) nemá. Mají v sobě ještě mohutnější a dů-myslnější hradbu než ti, kteří mají jen strach, že ztratí práci.

Jak to souvisí s hledáním parazita? Jeho systémovým projevem je předvídatelnost na rozdíl od projevu stvořitele, který je za všech okolností NEPŘEDVÍDATELNÝ. Kdyby tomu tak nebylo, nemohly by fungovat výklady možných variant budoucnosti za pomoci tarotu, run, siderického kyvadla a jiných metod, protože fungují na bázi napojování našeho vyššího já na řídící úrovně systému, v němž žijeme.

Základním projevem parazita je předvídatelnost, protože byl stvořen stejně nedokonalými bytostmi jako jsme my sami. Sice vyspělejšími, alespoň v době naprogramování parazita (jiným pojmenováváním funkční implantát), ale to bude vzhledem k naší rychlosti vývoje brzy zcela zanedbatelné.

Pokud stále nevíme, jak jej chytit, stačí jen pozorovat, co se s námi děje v okamžiku vystavení nepříjemnému emočnímu nátlaku. Jelikož parazit bude chtít okamžitě vyvolat strach, musí „vypnout“ maskování. Aby nebyl námi zpozorován, pokusí se přehodit pozornost ven, na naše okolí, což se mu neskonale daří.

Pokud mu to ale nedovolíme, obrátíme svou pozornost dovnitř, svým vnitřním zrakem jej můžeme spatřit. A tím, že jej objevíme, jedno-duše zmizí. Bez anonymity není schopen existovat. Rozpadne se v nás samotných.

Takže ochota činit v životě změny

je jejím vyjádřením na stupnici naší odvahy.

Odvahy jej najít.

Nejen parazita, ale především nekonečného stvořitele.

Protože zažívat jej můžeme jen uvnitř, nikoliv venku. Naše soustředěná pozornost na vnější okolí je nám ovšem neustále vsugerována. Dala by se zcela vypnout, ale to bychom museli zrušit všechny kostely, mešity a chrámy. Což se nikdy nestane?

Ony jsou kontrolou, jak nás všechny ovládat. A nezáleží vůbec na tom, že do nich nevstupují všichni. Jejich ne-moc se šíří jako epidemie. Na energetické úrovni.

Zamkněme nositele Nobelovy ceny za fyziku na jeden rok do šachty s horníky a dostanou jej.

Proto neustále musíme trénovat odvahu, protože strachy, které do nás permanentně kódují, jsou jejich skutečným nástrojem ovládaní. Takže druhou věcí, kterou musíme zvládnout, je být proti tomu imunní.

Jenže silná imunita se dá získat jedině v naprosto nepřátelském prostředí, nikoliv v oblasti míru, kam mnohé z nás systém láká, abychom pro něj přestali být zbytečnou zátěží.

Jedině v naprosto nepřátelském prostředí se ukáže naše skutečná vnitřní síla. Buď přežijeme anebo ne.

Tento test se poněkud nedá obelstít.

Je to prostě jako světlo a tma, žádné šero. Nemůžeme minout. Jedině v případě, pokud si ony pojmy navzájem nepleteme.

Je velmi snadné označit pravdu za lež, obzvláště pokud je nebezpečná. Pokud chceme šířit pravdu, musíme začít tam, kde panuje největší lež, kterou místní lidé považují za pravdu, protože se jim tak daleko lépe spí.

Takže třetím aspektem, který musíme získat, je absolutně za všech okolností rozeznávat pravdu od lži. Jen tak si můžeme neustále uvědomovat, že tento svět je umělý. Možná si kdekdo řekne – v lepším případě, že trpíme paranoiou, v horším tak ať je umělý – v momentu, kdy to vysloví, sám se odsuzuje k životu v zapomnění, že tento svět není skutečný.

Ani nemůže být, protože je venku, nikoliv uvnitř nás samotných.

Takže odvaha je více než strach. Ale nesmíme mít z toho STRACH.

A poslední věcí, kterou musíme pro opuštění tohoto systému si nejen uvědomit, ale především se s ní naučit každým okamžikem žít, je holá skutečnost, že pokud objevíme, že tento svět je umělý, a budeme si každým okamžikem uvědomovat aspekty výše zmíněné, tak pro nás zmizí a objeví se svět nový. Taktéž umělý. Ale dokud to nepoznáme, bude pro nás SKUTEČNÝ.

Tak dlouho, odkud rovněž neprozřeme. Atd, atd, atd…

Až do momentu uvědomění, kdy už žádný svět nebude pro nás dost dobrý, abychom jej neprohlédli, tak objevíme v sobě, že jsme NIC.

Tedy objevíme v sobě nekonečného stvořitele.

Z původní jiskry se stane nekonečný prostor bez času.

Systém je tady proto, aby nás chránil před prozřením. Jenže čím déle to bude dělat, tím více bude degenerovat. Vždyť zásoby ropy vyčerpáme již za 37 let!

My Zemi budeme tak dlouho vysávat, až jako svébytná bytost řekne dost a zbaví se nás jako parazitů, kterých se chceme zbavit i my. Katastrof biblických rozměrů tady bylo mnoho, stejně tak zaniklých civilizací, které tady byly před námi.

Pokud chceme odvrátit směřování do propasti, je nutno vybudovat systém zcela nový. Postavený na zcela jiných základech než doposud. Aby vydržel a učil nás mnohem mírumilovnějším způsobem, jak pochopit bytí v nekonečném stvořiteli, jehož jsme všichni součástí.

Jeho podstatou bude hledání nekonečného stvořitele po zelené značce.

Po značce bezpodmínečné lásky.

A ten, kdo jí nebude schopen,

tady prostě nebude moci být.

Není jiné cesty skutečného života.

g.o.d. = gate open door

Už víte, kam vede?

georg