Ovlivňování reality: Přitahování nechtěného (2)

Mohli byste namítnout: „O jakých rovnovážných silách tu, prosím Vás, mluvíte? To lidé ztratili svědomí a o ničem jiném tu dále nemusíme filozofovat." Nyní vám však dokážu, že se nejedná o žádné plytké filozofování.

Řekněme, že vám sousedé pijí krev. A vy je neštvete? Nejspíše ne. Proč? „Protože oni jsou takoví a makoví prostě špatní, zato my takoví nejsme," odpovíte. Jenže na světě zkrátka neexistují lidé, kteří by byli pouze dobří, nebo špatní. Každičké hodnocení se k něčemu vztahuje vzniká totiž na základě nějakého srovnání nebo porovnávání s něčím.

Proč si myslíte, že sousedy neobtěžujete? Moji odpověď byste zřejmě nečekali: neštvete je, protože se na vás mohou vykašlat. „To a ono," odpovíte, „proto jsou špatní, protože vůbec nemají svědomí."

Jestliže jste si k sousedům vytvořili tento vztah, spustili jste polarizaci jako elektromagnet, jenž k vám bude přitahovat všechny nové úklady z jejich strany. Zato oni zůstávají v pohodě, protože je nezajímáte. Ani je nenapadne, aby se s vámi srovnávali, tedy aby se mezi nimi a vámi zformoval nějaký vztah závislosti. V tomto smyslu jim můžete být ukradení – nepřisuzují vám větší význam ani vás nezačleňují do vrstvy svého světa, a proto ani netrpí. Dokud se starají o sebe a vlastní záležitosti a nevěnují vám zvláštní pozornost, polarizace ve vztahu k vám nevzniká.

Jenže postačí, aby vašemu sousedskému soužití přisoudili jistý význam a začali se s vámi srovnávat, a v tu ránu se ukáže, že nejste stejní jako oni. Jestliže je to popudí, vznikne mezi vámi vztah, kdy jeden bude obtěžovat druhého. Z dobrých sousedů se změníte v ty špatné. Situace se pak bude neuvěřitelně vyvíjet dále. Začnete sousedům působit nepříjemnosti, a přitom by vás ani nenapadlo, že to, co děláte, by mohlo někomu vadit. Budete sousedy dopalovat, aniž byste si toho byli vědomi. Stejně jako by v tuto chvíli ani je nenapadlo, že zlobí oni vás.

Na první místo mezi aspekty ovlivňující soužití bych zařadil například zvukové efekty. Čím více se vám nelíbí, tím urputněji vás pronásledují. Přitom optimální pro vás, ale i pro vaše sousedy je ticho a klid, neboť tak se energie rozcházejí nejméně. Narušení klidu vždy představuje anomálii, která nikdy nevzniká ve vzduchoprázdnu. Kde se tato energie bere?

Zvuky linoucí se od sousedů vás vyvádějí z rovnováhy, takže je začínáte potichu (nebo nahlas) nenávidět. Vaše rozčilení funguje jako zdroj energie a formují se vztahy závislosti, jež vyvolávají polarizaci. Divoké pocity typu: „Nesnáším ty hlučné sousedy!" vytvářejí silný magnet, který k várn bude přitahovat veškeré nové dráždící podněty. Zároveň začnete zjišťovat, že i další nájemníci tíhnou k hlučnému způsobu života a další sousedé si pořídí pořádnou aparaturu, jako by speciálně zrovna vás mínili naštvat. Dále je nutno vzít v potaz, že sousedé vašich sousedů také vnášejí do situace jistý příspěvek, a pokud se všeobecně pocity vůči narušitelům klidu shodují, jejich efekt se násobí.

Přátelské sousedské vztahy se přirozeně nerozházejí kvůli nějakému rámusu. Potom záleží na tom, k čemu všemu pociťujete odpor. Můžete být zavaleni jejich smetím, dusit se nepříjemnými pachy od nich nebo mohou sousedé pomalovat stěny v průjezdu a tak dále. Ještě citelnější následky v podobě vytopení či požáru pak přináší hluboké nepřátelství k sousedům jakožto k lidskému pokolení obecně.

Analogicky funguje ve všech ostatních případech jistý zákon nevědění. Předmět či vlastnost, kterým se přisuzuje zvláštní význam, k sobě přitahují objekty s protikladnými kvalitami. Jak dobře víte, jestliže srovnáváme či věci stavíme do protikladu, zesilujeme jejich význam. Pokud tímto způsobem vytvoříme jeden pól, musí se k němu najít i druhý. Vzápětí polarizace vytváří magnet pro nepříjemnosti, a tak přitahuje vše, co je vzbuzuje. Z toho důvodu nás pronásleduje vše, co nás rozčiluje, a děje se to, co je pro nás krajně nežádoucí. Ani v tom nemá prsty žádná mystika – vše je zákonité.

Polarizace zkresluje energetický obraz a vyvolává na pomoc rovnovážné síly, takže realita se odráží nesprávně, jakoby v pokřiveném zrcadle. Člověk nechápe, že tento patologický jev představuje následek narušení rovnováhy, a tak se snaží s okolním světem bojovat namísto toho, aby odstranil polarizaci. Přitom pouze stačí splnit základní pravidlo transurfingu: dopřejte si být sami sebou a totéž umožněte i ostatním. Je nutné, abyste svět ve všech ohledech uvolnili. Povolte stisk.

Čím tvrdohlavěji budete trvat na svých přáních a požadavcích, tím silněji bude magnet přitahovat jejich pravý opak. Doslova dochází k tomu, že držíte svět pod krkem a on odporuje, protože se snaží osvobodit. Utlačovat svět nebo na něj naléhat je zhola marné – situace se pak ještě umocňuje. Naopak je naprosto žádoucí, abyste v souladu s pravidlem transurfingu vědomě změnili svůj vztah k aktuální situaci.

Například se byť jen na chvíli pokuste vyhnat sousedy z hlavy, přestaňte je soudit a tvařte se, jako by zkrátka neexistovali. Řekněte si: „Do háje s nimi!" Jednoduše je vyhoďte z vrstvy svého světa.

Jakmile se vám podaří vypudit je z myšlení, polarizace zmizí a oni vám postupně přestanou vadit. Jestliže uspějete na celé čáře a vztahy závislosti zpřetrháte, může navíc dojít k totálně nepochopitelnému: oni mizerové se mohou stát vašimi nejlepšími přáteli.

Konec.

z knihy Ovlivňování reality IV: Úprava skutečnosti od Vadima Zelanda, vydané v roce 2006 vydavatelstvím Eugenika