Ve smyslu jak nahoře, tak dole, jak se vyvíjí vesmír, tak se proměňuje samotné lidské tělo, směrem k vyšší dokonalosti. Pro ty, kdož na něm pracují pro jeho lepší fungování, je proto vzhled pouze zevnitř vyzařujícím vedlejším produktem, nikoli hlavním umělým pozlátkem. Vzhled se tak stává vhledem.

Jak se vesmír transformuje, tak se zušlechťuje i lidské tělo. Princip evoluce udává zákon, podle něhož umírá všechno, co přestává stačit tempu vývoje. Pokud se tedy část lidstva skálopevně odmítá přizpůsobit pozitivním změnám ve prospěch lásky k naší nejvyšší skutečné Matce, tedy planetě Zemi, bude v důsledku závislosti na vlastním negativismu chřadnout až nakonec umře.

Znamením růstu vesmíru je čím dál větší lehkost bytí, nikoliv těžkopádnost. Adekvátním příznakem evoluce lidského těla je snižující se potřeba hrubozrnné materiální stravy ve prospěch nehmotné zjemňující energie.

Přeloženo do vyšší lidštiny, skutečně vyvíjející se člověk je lehký nejen uvnitř, ale i navenek. Jak nahoře, tak dole. Skutečně transformující se člověk nelpí na extrémně hrubozrnné stravě, tedy živočišné, ale zároveň není závislý i na samotném množství materiální stravy, ať už je jakákoliv. Skutečně povznášející člověk je takový, který se zbaví všech svých závislostí, protože lehkost absolutního bytí spočívá ve všech směrech.

Pokud se ovšem k některému z nich přivážete, nepočítejte s tím, že nebudete spoutaní. Dobrovolně nedobrovolně. Pokud se Vám to stalo, bylo to Vaše rozhodnutí, jen si na něj nepamatujete. Strach Vám nedovolí si vzpomenout.

Strach je všudypřítomný.

Všichni diktátoři byli jí. Je to falešná matka.

Zosobňovali či stále ztělesňují její krutost a nelítostnost s naprostou absencí soucitu.

To že je milosrdná vládkyně, které se máme podřizovat?

Tak vzniká vzpoura.

Je nutná k dalšímu vývoji. To, co nám v něm brání, je tak ve skutečnosti strach ze změny, protože nevíme, kým se staneme.

Jenže takový život je.

Že to nikdy nebudeme vědět.

A pokud se to dozvíme, čekají nás nové dobro-družství.

Soucit už budeme umět, pak přijde na řadu moudrost a posléze rovnováha mezi soucitem a moudrostí. Dál hledět v tuto chvíli netřeba.

Jelikož ovšem každý hrajeme jinou ligu, proto si lidé napříč úrovněmi nemohou rozumět.

Ti z nižších, protože ty vyšší zatím nepoznali.

Ti vyšší, protože na ty nižší, které sami prošli, už zapomněli.

Podstatou skutečného probuzení je tak uvědomění si všudypřítomné hierarchie.

Nižší úrovně nemohou logicky umět a především vědět to, co vyšší.

Všichni jsme si rovni,

ale všichni nejsme na stejné úrovni,

a proto každému co jemu jest,

pro něj odpovídající test.

georg