Věštba apokalypsy ve světle spirálovitého vývoje

Abychom si to ale ujasnili – Hospodin znamená Jahwe, tedy starozákonní Bůh, původní vládce nad Zemí. Kristus, jakožto vědomí Slunce, je nad ním. A jelikož je Jahwe „jen“ zemským bohem a chce být jediným bohem, to v něm vyvolává žárlivost, které se analogicky přenáší na jeho lidi – žárlí na vyšší vědomí, protože se obává, že definitivně ztratí nad nimi svou moc. On už ji ztratil v okamžiku, kdy na Zemi přistáli jistá skupina mimozemských bytostí, jejichž Bůh (kolektivní duše) byl mnohem vyvinutější než Jehova. Když jeho lidé ochutnali jablko ze Stromu poznání, což jim našeptal had, tedy Světlonoš (nositel poznání) a Jahwe viděl, že se od něj lidé odvrací, protože zatoužili po Poznání více než zůstat v jeho nevědomém Ráji, zakusili nejen lidé, ale i návštěvníci jeho hněv. Lidé v podobě neštěstí, ti druzí zase spoutáním do zemských sfér, když se začali inkarnovat do lidských těl.

Tehdy začala éra disharmonie. Ráj skončil. Lidem se dostalo poznání, ale Nevěděli, jak s ním naložit. Ne nadarmo Bible obsahuje Starý a Nový zákon. Každý představuje jiného boha – Starý Jahweho, tedy vědomí planety. Nový pak Krista, tedy vědomí Slunce. Záměrně nepoužívám jméno Ježíše, protože to byl ČLOVĚK, který byl nositelem Kristova vědomí. Proč byl jeho nositelem? Protože to souvisí s jeho skutečným posláním, skrytým před lidmi, protože by jej stejně nepochopili a navíc se jich ani netýkalo. Že jej lidé vyzvali, aby se stal jejich mesiášem, je věc druhá. On sám tak učinili až po velkém váhání, protože tušil, že jeho odkaz bude stejně nepochopen, ba co více, zneužit k ovládání mas. Ostatně jako tomu bylo mnohokrát v minulosti v případě jiných „proroků“ a stejně tak se tomu stalo i v budoucnosti. My lidé nepotřebujeme vůdce, mesiáše či guru, potřebujeme jen sami sebe. Potřebujeme jen sebeobětování (nahrazení vyššího já ještě vyšším já) pro náš vlastní duchovní růst.

Můžeme vidět kruh, ale také spirálu

A teď na chvíli odložme pro mnohé jistě alegorické vyprávění. Ve skutečnosti je to jen personifikovaný popis dějů v této části kosmu, které se cyklicky opakují. Pokud se díváme ze stejné úrovně, vidíme kruh, tedy že se události odehrávají stále stejně dokola. Jenže když přidáme další rozměr, „uvidíme“ spirálu. Což znamená, že události nejsou totožné, jsou jen podobné. Mezi nimi je ale zásadní rozdíl v úrovni vědomí.

Abychom si šli ještě k pochopitelnějšímu vysvětlení, stačí se podívat na numerologii. V podstatě bychom lidi mohli rozdělit do základních devíti typů, podle čísel od 1 až 9. Jednička se vyznačuje touhou po moci a uplatnění, devítka se přitom považuje za číslo moudrosti. Jednoduše bychom mohli říci, že devítky musí být nejmoudřejší ze všech, pokud se ovšem vyvarují přílišného idealismu a přehnaného sebeobětování pro ostatní. V tom samotném je samozřejmě ukryt rozpor, protože pokud jsou devítky nejmoudřejší, tak by si toho měli být vědomy, že? Ale ve skutečnosti tomu tak není, protože záleží, v jaké úrovni vědomí (vyspělosti duše) se daná bytost nachází. A s tím souvisí výše uvedený náš pohled, zda-li jsme schopni vidět kruh anebo spirálu. Pokud vidíme kruh, po devítce začne opět jednička, která je naprosto totožná s jedničkou v předchozím cyklu. Pokud ovšem vidíme spirálu, nová jednička je v úrovni mnohem výše než ta předchozí.

Úplně nejjednodušší vyjádření výše uvedeného pohledu najdeme ovšem v hudebních oktávách. C1 a C2 jsou dva stejné tóny, ale vzdálené o celou oktávu. C2 je tak zákonitě tón vyšší, s kvalitativně vyšší frekvencí a vibrací. Analogie k vědomí není náhodná, proto hudbu máme – čím vyšší vibrace, tím vyšší vědomí. I v hudbě se nám střídají harmonické a neharmonické frekvence. Ale i ty harmonické nejsou všechny stejné.

Harmonii narušila disharmonie, aby mohla přijít ještě vyšší harmonie

Když se vrátíme k našemu původnímu tématu, Jahwe, jakožto skupinové vědomí původního lidstva, reprezentoval harmonické vědomí na této planetě – Ráj. S příchodem mimozemských bytostí ovšem došlo k jeho narušení, protože lidé najednou začali vnímat, že může být ještě něco vyššího, než to, co doposud znali. Jenže cesta k další harmonické fázi vede nutně přes neharmonickou.

Jelikož Jahwe sám není ochoten přijmout, že pro jeho lidi touha po poznání znamená jít blíže ke Zdroji, rozhněval se, že si jej lidé neváží a vyhnal je z Ráje. Přeloženo žárlil na něco, co jej zcela přesahovalo a nebyl sám schopen a zejména ani OCHOTEN k NĚMU zamířit. Ke komu? A teď se dostáváme na velmi tenký led, protože jsme až příliš zatížení připoutaností k formám, které omezují náš systém víry. K němu, jakožto ke Kristu. Tedy k jeho vědomí – vědomí Slunce. Už chápete, kdo ve skutečnosti ukřižoval Ježíše Krista? Ano, byl to Jahwe prostřednictvím svých věrných, protože si nepřál, aby jej lidé následovali.

Jahwe je tady neustále s námi. Promlouvá k nám třeba skrze ústa skeptiků, z nichž mnozí jsou paradoxně největšími křesťany. Jak ironické, že? Ale zároveň logické, protože oni si jej, jakožto Jehowu, neuvědomují. Ani nemohou, protože jsou jeho součástí.

(Naprosto si uvědomuji, že tímto tvrzením opět zakusím Jahweho hněv, jako tomu bylo v minulosti již nesčetněkrát, ale už jsem si zvykl. Vlastně za to děkuji.)

Jahwe není Nejvyšší bůh

Blížíme se k závěru. Den Hospodinův (Jahweho) se ve Starém zákona objevuje mnohokrát. Jedna zmínka je však nejdůležitější. V knize Joél. Tento prorok se považuje za méně důležitého, ale vypadá to tak, že je to záměrně. Ve skutečnosti jméno Joél v sobě ukrývá podstatu celé tématu. V tehdejší době bylo toto jméno mezi lidmi dost časté, v jeho překladu znamená „Jahwe je Bůh“. Toto jméno se tak stalo připomínkou, aby lidé vůbec nepochybovali, kdo je jejich Bůh.

„Celá kniha Joél se soustřeďuje na téma Boží přítomnosti uprostřed svého lidu. Lid má uznat a rozpoznat Jeho přítomnost ve svém středu. Tato Boží přítomnost je zárukou jeho pomoci a spásy,“ najdete třeba v internetové Wikipedii.

Den Hospodinův je oproti Dni páně, což si mnozí lidé pletou, dnem strasti, který má přivést lidstvo zpět k Jahwemu. Tedy odhodit Poznání a vrátit se zpět do Ráje. Že to není totéž, co Zdroj, je nabíledni. Ale lidé odjakživa tíhli k něčemu důvěrně známému, k návratu do matčina lůna. A naopak nenáviděli ty, kteří je povzbuzovali směrem k neznámému a nejistému, byť vyššímu. Jenže iluze návratu do Ráje, přestože v dnešní době v podobě nejrůznější zaručených nauk a technik o povznesení do vyšších dimenzí ovlivňuje mnoho z nás, je stále jen iluzí. Musíme růst.

A růst samozřejmě občas bolí. O to více, když vlastně nechceme růst.

Pokud se tedy Jahwe chce vrátit, tedy se nám připomene, stane se tak jen na okamžik a opět ve znamení jeho žárlivosti. Ví, že již to nemůže zvrátit. Ale bude kolem sebe obrazně kopat. Třeba v podobě událostí, které nás čekají. A nemusí se nutně stát jen 28. září, o krvavém úplňku. To může být jen začátek nového období v historii lidstva. Ať již bude JAKÉKOLIV, důležité je vnímat jej jako konec starého a začátek nového. Mnozí křesťané by to mohli nazvat příchodem Krista, čímž mají naprostou pravdu, protože je to éra nového vyššího vědomí. Prostě vzhůru k novým zítřkům, protože budoucnost je ztělesněním vyššího vědomí, které k nám přichází z budoucnosti.

P.S. Tímto pojednáním jsem samozřejmě nepřinesl nic nového, jen jsem dal do souvislostí skutečnosti, které tvoří celek.

P.S.2 Pokud vidíte nebo slyšíte Ježíše Krista, někdo s vámi jen manipuluje prostřednictvím technologie Hlas boží.

Parádní den plný živé energie přeje amber