kgb

Velmi nám pomáhali výjimečně silní extrasenzorici z řad důstojníků státní bezpečnosti. Ano, takoví tam opravdu sloužili. V roce 1991 jsem jich dal několik dohromady, těch nejnadanějších, a vytvořil malou jednotku. Leželi na pohovkách a nalaďovali se na mozek nějakého politika, i když ten se nacházel třeba i tisíce kilometrů daleko. Uvedli tento "objekt" do stavu měkké hypnózy a "vyslýchali" ho. Dotazovaní měli pocit, že hovoří v duchu sami se sebou, ale ve skutečnosti podávali informace našim tajným službám. Pokud některý politik nechtěl sám se sebou mluvit, použil se jiný program. Do mozku byl zaslán hlas jeho oponenta nebo kolegy nebo přítele (přítelkyně), s kým už ochotně zapředl živou debatu. A naši operátoři tuto debatu snímali. Díky těmto dialogům se nám podařilo zabránit nemálo pohromám na státní úrovni. […]