Svou studii představili v roce 2008 na Mezinárodní konferenci geoarcheologie a archamineralogie, která se konala v Sofii. Autoři teorie jsou vědci Maničev Vjačeslav z Institutu environmentální geochemie Národní akademie věd Ukrajiny a Alexandr Parchomenko z Geografického ústavu Národní akademie věd Ukrajiny.
Výchozím bodem těchto dvou odborníků je změna paradigmatu, kterou před nimi iniciovali jiní výzkumníci John Anthony West a Robert Schoch. Ti rozvířili diskusi, která se jednak snaží překonat ortodoxní pohled na egyptologii s odkazem na možný vzdálený původ egyptské civilizace a zároveň překládá fyzikální důkazy v podobě vodní eroze přítomné u památek v Gíze.
"Problém s datování vzniku Velké egyptské Sfingy přetrvává dodnes, navzdory dlouhodobé historii jejího výzkumu. Geologický přístup ve spojení s ostatními vědeckými metodami umožňují odpovědět na otázku, jaké je relativní stáří Sfingy. Z provedeného šetření vyplývá zásadní vliv vody, která v minulosti památku zaplavila a vytvořila tak v ní seskupení prohlubní na svislých stěnách," vysvětlují výzkumníci.
Podle nich morfologie těchto formací je podobná prohlubním, které vytváří mořská voda v pobřežních oblastech. Vzájemná podobnost porovnávaných erozních forem, geologická stavba a petrografické složení usazenin skalních komplexů vede k závěru, že rozhodujícím faktorem zničení historického památníku je spíše vodní vlna než obrušování pískem větrnou erozí.
Velké množství geologické literatury potvrzuje existenci dlouhodobě se vyskytujících sladkovodních jezer v různých obdobích od starších čtvrtohor až po mladší čtvrtohory.
Tato jezera se nacházela na území, přilehlých k Nilu. Jednoznačné známky velké erozní dutiny v horní části Sfingy odpovídají úrovni vodní plochy, která sem zasahovala v mladších čtvrtohorách. Takže sfinga zde musela stát již v tomto historickém období.
Ukrajinci předkládají přísně vědecké důkazy
Argumenty ukrajinských vědců v souvislosti se Sfingou jsou založeny na geologických studií, které podporují teorii výzkumníka Roberta Schoche ohledně stáří Sfingy. Maničev a Parchomenko zaměřili svůj pohled na poškození těla Sfingy, přičemž ponechali stranou projevy eroze v oblasti, kde se Sfinga nachází, tak jak tyto projevy studoval Schoch. Ukrajinské vědce dále zaujal mírně zvlněný terén Sfingy, který zobrazuje tajemný vzor.
Tradiční vědci nabízejí vysvětlení, spočívající v takzvaném abrazivním působením větru a písku. Zvlnění terénu má zase na svědomí skutečnost, že tvrdší vrstvy hornin lépe odolávají erozi, zatímco měkčí vrstvy byly postiženy více, což způsobilo i tvarování dutin.
Nicméně, jak poznamenávají Maničev s Parchomenkem, tento argument nevysvětluje, proč přední část hlavy Sfingy dutiny postrádá. Zároveň podporují hypotézu, vznesenou Schochem, že v období kolem roku 13.000 před naším letopočtem tuto oblast bičovaly silné deště. Ukrajinci jsou ale navíc přesvědčeni, že eroze Sfingy musela začít ještě mnohem dál v minulosti. Maničev a Parchomenko tvrdí, že v horských pobřežních oblastech Kavkazu a Krymu, které dobře znají, se vyskytuje zela odlišný typ větrné eroze, které se morfologicky liší od té, která postihla Sfingu. Tudíž taková eroze má mnohem měkčí dopad, bez ohledu na geologické složení hornin.
"V našich geologických expedicích v různých horách Krymu a Kavkazu jsme mohli často pozorovat formy větrné eroze, jejíž morfologie se značně liší od té, kterou můžeme pozorovat na Sfinze. Většina dutin v případě přírodních forem zvětrávání mají vyhlazený charakter, nezávisle na litologickém složení hornin,“ nabízejí vědci vysvětlení. To ovšem nadnáší svíravou otázku, že pokud Sfinga by měla být podle nich stará 800 tisíc let, znamenalo by to totální krach veškerých vědeckých teorii o historii lidstva na Zemi. (zdroj: www.ancient-code.com)
Pokračování – Geologové tipují stáří Sfingy na 800 tisíc let (2)
Buďte první kdo přidá komentář