Geologové tipují stáří Sfingy na 800 tisíc let (2)

"Naše osobní zkušenosti při vědeckém zkoumání geologie mořského pobřeží jsou důvodem k analogickému srovnávání se Sfingou a navržení jiného mechanismu jejího poškození. Geologové, kteří studují geomorfologii mořského pobřeží, znají podobné formy reliéfů jako dutiny vyřezané vlnami. (Morskaja Geomorfologija, 1980). Mohou být jedno či vícevrstvé.

Jsou uspořádány vodorovně k mořské hladině mořské vody, pokud vytváří vertikální stěnu (útes). Zvlášť hluboké dutiny, vytvořené vlnami, se nacházejí ve strmých útesech, sestávajících se z vrstev uhlíkových hornin.

REKLAMA

Tyto formy reliéfů pobřeží jsou dobře rozpoznatelné a podrobně zkoumané na březích Černého moře, pobřeží Kavkazu a Krymu (Popov, 1953, Zenkovič, 1960). Obecný model formování dutin ve skalách z kavkazského flysu (druh půdy) zdokumentoval již v roce 1953 výzkumník Popov. V dynamice procesu vzniku dutin za pomocí vln lze zaznamenat charakteristické vlastnosti, vyznačující se tím, že energie vlny směřuje do skalní vrstvy v úrovni vodní hladiny. Mimo to, jak mořská, tak i sladká voda může rozpustit horninu,“ předkládají ukrajinští vědci vědecké podklady pro své závěry.

Maničev a Parchomenko navrhují nový přirozený mechanismus, který by mohl vysvětlit zvlnění terénu společně s tajemnými rysy Sfingy. Tento mechanismus je důsledkem nárazu vln na pobřežní skály. V podstatě by tak v průběhu tisíce let mohlo vzniknout jedno či vícevrstvé zvlnění, které je jasně rozpoznatelné například na pobřeží Černého moře. Tento proces, který působí v horizontálním směru (když vlny narážejí na skály na hladinou vodní plochy), způsobí narušení skály či její rozpouštění.

Na základě zkoumání těchto dutin ve Sfinze se ukrajinští vědci domnívají, že tato velká památka by mohla být zasažena výše uvedeným způsobem, tedy zatopením v rámci velkých vodních ploch, než během pravidelných záplav Nilu.

Maničev a Parchomenko naznačují, že geologické složení těla Sfingy je sledem vrstev, složených z vápence s malými vložkami jílů. Ukrajinci vysvětlují, že tyto skály mají různý stupeň odolnosti proti účinkům vodní eroze. A tvrdí, že pokud by dutiny byly způsobeny pouze obrušováním pískem, musely by odpovídat vrstvám o určité litologické kompozice. Ve skutečnosti jsou ale dutiny ve Sfinze tvořeny v několika vrstvách nebo zasahují do některých částí vrstev homogenního složení.

Moře sahalo až ke Sfinze

Maničev a Parchomenko tak pevně věří, že Sfinga musela být po dlouhou dobu pod vodou. Na podporu této hypotézy poukazují na existující literaturu, která pojednává o geologických studiích v oblasti náhorní plošiny v Gíze. Podle těchto studií na konci geologického období Pliocénu, tedy před 5,2 až 1,6 miliónu let, mořská voda vstoupila do údolí Nilu a postupně zaplavila celou tuto oblast. To ostatně vedlo ke vzniku jezerních usazenin, které se nyní nacházejí v nadmořské výšce 180 metrů nad současnou úrovní hladiny Středozemního moře.

Podle Maničeva a Parchomenka to dokazuje úroveň vytvořených dutin ve skalách kalabrijského pobřeží na jihu Itálie, což odpovídá nejvýše položeným prohlubním na Sfinze. Vysoká úroveň mořské hladiny měla rovněž za následek vyplavení Nilu a vytvoření dlouhodobého zatopení. To koresponduje s obdobím před 800 tisíci lety.

Tento důkaz je ovšem v rozporu s konvenční teorií, že Sfinga byla poškozena působením písku a vodou, což kritizovali již výzkumníci West a Schoch. Ti navíc připomínají, že v průběhu mnoha staletí bylo tělo Sfingy pohřbeno v písku pouště, takže ani vítr, ani písečná eroze písek by nemohla způsobit jakékoliv poškození Sfingy.

Avšak tam, kde Schoch jasně viděl působení vody v důsledku vytrvalých dešťů, ukrajinští geologové rozpoznávají erozi, vzniklou přímým kontaktem s vodou jezer, vytvořenými na těle Sfingy v období pleistocénu. To znamená, že Velká Sfinga je jednou z nejstarších památek na Zemi, což ale zásadně mění historii původu lidstva a civilizace.

Někdo by mohl namítnout, že teorie navrhovaná Maničevem a Parchomenkem je velmi extrémní, protože Velká sfinga by tak podle nich byla postavena v době, kdy na Zemi nebyli ještě žádní lidé. Tedy alespoň podle aktuálních evolučních vzorů, přijímaných oficiální akademickou obcí. Kromě toho, jak bylo prokázáno, dva megalitické chrámy, které se nacházejí v těsné blízkosti Velké sfingy, byly vybudovány ze stejného kamene. To znamená, že nové datování sfingy posouvá vznik těchto památek rovněž do období před 800 tisíci lety. Jinými slovy to znamená, že dávné civilizace obývaly naši planetu mnohem dříve, než jsou zástupci hlavního proudu vědy ochotni přijmout.

Konec.

zdroj a reference: Geoarcheologie a Archaeomineralogie (Eds. RI Kostov, B. Gaydarska, M. Gurová) 2008, Sborník z mezinárodní konference, 29. – 30. října 2008, Sofie, nakladatelství "St. Ivan Rilski, Sofie, 308-311.

zdroj článku: www.ancient-code.com

překlad: amber