Důkaz ve vodních krystalech
V roce 1994 zkoumal doktor Emoto rozdíly v krystalech zmrzlé kohoutkové vody, říční vody a jezerní vody, avšak neúspěšně. Nezaznamenal žádné rozdíly mezi kohoutkovou vodou a vodu z pramenů a jezer v blízkosti okolních měst.
Zjistil však, že vodní krystaly z čistých jezer a pramenů vytvářejí „nádherné krystaly, kdy každý z nich má svou vlastní jedinečnost“.
Pozorování byla provedena různými způsoby:
- Sledování krystalů zmrzlé vody poté, co vodě byly ukázány texty
- Poté co jí byly ukázány obrázky
- Poté co jí byla puštěna hudba
- Po modlitbě k vodě
Důkaz vlivu na velkou vzdálenost
Šestnáctého listopadu 2005 provedl parapsycholog Dean Radin experiment s doktorem Emotem a přibližně 2 000 účastníky, kteří na vzdálenost skoro 8 000 km soustředili své pozitivní záměry na vzorky vody umístěné v „elektromagneticky stíněné místnosti s dvojitými stěnami z oceli“ v Institutu noetických věd (IONS) v Petalumě v Kalifornii.
Účastníkům byly ukázány digitální obrázky lahví s vodou a jejich úkolem bylo vyjádřit jim vděčnost modlitbami trvajícími přibližně pět minut.
Vzorky vody, ke kterým se modlili a vysílali záměry, byly spolu s vzorky obyčejné vody zaslány do Emotovy laboratoře v Japonsku, kde vědci vyfotili 40 unikátních molekul vody.
Stovka dobrovolníků poté tyto fotografie hodnotila podle jejich estetického dojmu.
Výsledky prokázaly, že voda, na kterou se účastníci experimentu soustředili, měla „líbivější tvary krystalů“ než voda, která modlitbami „ošetřena“ nebyla. (Radin et al., 2006)
Experiment s rýží
V dalším experimentu, který měl za cíl dokázat, jak slova, myšlenky a záměry ovlivňují naší realitu, umístil doktor Emoto do tří nádob uvařenou rýži.
Na jednu nádobu napsal „Děkuji“, na druhou „Hlupáku“ a poslední nechal bez jakéhokoliv nápisu.
Dětem pak řekl, aby každý den, když kolem nádob s rýží projdou, řekly tato slova nahlas.
Po třiceti dnech byla rýže v nádobě s nápisem „Děkuji“ relativně beze změn, zatímco rýže v nádobě s nápisem „Hlupáku“ zčernala.
V poslední, ignorované nádobě bez nápisu začala rýže hnít.
Tento experiment byl mnohokrát zopakován. Jako například v tomto videu:
Slova, záměry, myšlenky a strach
Možná, že záměry, myšlenky a psaná a mluvená slova jsou důvodem, proč nás mainstreamové média neustále bombardují příběhy vzbuzujícími hrůzu, protože jestliže žijeme ve strachu, přijdeme časem o ještě větší část občanské svobody.
Proč reklamy stále ukazují extroverty? Proč nikdo v televizi nedoporučuje podívat se do nitra?
Každá reklama ukazuje extroverta se skupinou přátel, žijícího fiktivní život, který byste měli žít vy (jejich očima). A tito lidé jsou nadprůměrného vzhledu a představují úspěch, což nám podvědomě říká, že nejsme dost dobří takoví, jací jsme a že pokud chceme být úspěšní a krásní a mít přátele jako oni, musíme si koupit jejich produkty.
Společenský vizionář Duane Elgin to shrnuje takto:
“Běžný člověk sleduje televizi 4 hodiny denně. Za rok vidíme přibližně 25 000 reklam, mnoho z nich vytvořených jedněmi z nejlépe placených kognitivních psychologů na světě.
Jejich prací je zjistit, jak zaujmout naši pozornost a přinutit nás, abychom si mysleli, že nám něco chybí, pokud si nekoupíme výrobky jejich klientů. A tato obrovská spousta reklam se netýká jen výrobků, ale i životního stylu založeného na smýšlení běžného spotřebitele.
To co dělají každý den, 25 000krát ročně je, že nás hypnotizují do stavu spotřebitele, který vyžaduje zábavu, místo občana, který chce být informován a který se chce zapojit.”
Rovněž je třeba se zamyslet, proč některé vlády přidávají do pitné vody fluorid, přestože řada studií tvrdí, že jde o neurotoxin a že je hlavní příčinou kalcifikace epifýzy.
Volme své myšlenky a záměry opatrně
Co by se stalo, kdyby každý používal pozitivní slova s pozitivními myšlenkami a záměry? Odpověď je jednoduchá: svět by zažil globální pozitivní změnu v mnoha směrech.
Nakonec něco na zamyšlení: Naše tělo je tvořeno z 90 % vodou. Bylo dokázáno, že voda je ovlivňována záměry a myšlenkami. Dokážete si představit, čeho všeho můžete dosáhnout? (zdroj: bodymindsoulspirit.com, ncbi.nlm.nih.gov)
Buďte první kdo přidá komentář