A to má pak zásadní vliv na jejich jazykové dovednosti. „Děti nejevily rozdíly v obecných mentálních schopnostech, ale měly lepší cit pro rozlišování slov. Zejména co se týče samohlásek. Největšího pokroku dosáhla skupina klavíristů,“ říká šéf institutu pro výzkum mozku Robert Desimone.
Studie, která se uskutečnila v Pekingu ve spolupráci s tamní univerzitou, naznačuje, že hudební výuka má na jazykové dovednosti pozitivnější vliv než lekce čtení navíc.
Dřívější studie ukázaly, že hudebníci mají v průměru lepší výsledky než nehudebníci v úkolech, jako je porozumění čtenému textu, rozlišení řeči od šumu v pozadí a rychlé zpracování slyšené mluvy.
Většina těchto studií však spočívala jen ve zjišťování hudebního vzdělání respondentů.
Výzkumníci z MIT proto chtěli provést podrobnější studii, ve které by mohli náhodně zařadit děti do hudební výuky či nikoliv. A následně pak sledovat účinky.
Jazykové dovednosti a rozlišování slov
74 dětí vědci rozdělili do tří skupin. První absolvovala třikrát týdně 45-minutové lekce klavíru, druhá ve stejném časovém rytmu úkoly ze čtení navíc. Třetí podléhala jen běžnému školnímu režimu. Všechny děti byly ve věku 4 až 5 let, hovořily mandarinsky, tedy svým rodným jazykem.
Po šesti měsících vědci testovali děti na jejich schopnost rozlišovat slova založená na rozdílech v samohláskách, souhláskách nebo tónu, jelikož mnoho mandarínských slov se liší pouze tónem. Lepší rozlišování slov obvykle odpovídá lepšímu povědomí o zvukové struktuře slov, která je klíčovým prvkem schopnosti se učit číst.
Děti, které absolvovaly lekce klavíru, vykazovaly značnou výhodu oproti dětem v druhé, tedy čtenářské skupině. Zejména pak v rozlišování mezi slovy, jejichž rozdíl spočíval v jediné souhlásce. Zároveň se ukázalo, že děti z klavírní i čtenářské skupiny dosahovaly pronikavějších výsledků než děti ze skupiny třetí.
Výzkumníci rovněž použili elektroencefalografii (EEG) k měření aktivity mozku při poslechu série různých tónů. Zjistili, že členové klavírní skupiny měly silnější mozkové reakce než ostatní děti. „Toto zjištění naznačuje, že větší citlivost na intonanční rozdíly pomáhá malým klavíristům, aby lépe odlišovali různá slova,“ konstatuje Desimone.
„Je to velká věc pro jazykovou výuku dětí, když jsou schopné slyšet rozdíly mezi slovy. Bylo vidět, že jim to pomáhá,“ dodává výzkumník.
Pekingská škola, ve které se výzkum uskutečnil, svým žákům nabízí klavírní lekce i po skončení studie. Vědci tak doufají, že jejich objev může povzbudit další školy, aby minimálně zachovaly či v lepším případě ještě více rozšířly nabídku hudební výuky.
Závěrem nutno podotknout, že podle zjištění vědců mají hudební lekce vliv pouze na jazykové jazykové dovednosti. V testech IQ, koncentrace a pracovní paměti výzkumníci nenašli žádné významné rozdíly mezi všemi skupinami.
Tudíž na zlepšování mentálních funkcí nemá hudba znatelný dopad na rozdíl od podávání přírodních prostředků, jako je například Brahmi.
Buďte první kdo přidá komentář