Proč převratné myšlenky přicházejí v párech?

Jako velmi dobrý příklad mohou posloužit dvě technologické novinky, které přišly na trh ve stejný čas, ale zcela nezávisle na sobě – DVD přehrávače s vysokým rozlišením (Blu-ray a HD-DVD v roce 2002), digitální videorekordéry (VHS a Betamax v roce 1974) a stejně tak audio přehrávače kazet (compact cassette a 8-track v roce 1964).

Na první pohled by se mohlo zdát, že je to dílem náhody dnešního světa, který je pod nesmlouvavým diktátem tržní soutěživosti. Jenže zároveň se ukazuje, že tento jev není v dějinách lidstva ničím novým.

Před téměř 100 lety, v roce 1922, dva američtí sociologové, William Ogburn a Dorothy Thomas, publikovali na toto téma článek s názvem Jsou vynálezy nevyhnutelné? s podtitulem Studie sociální evoluce. Autoři ve své studii dali do souvislostí 148 vynálezů a vědeckých objevů, které se objevily ve stejnou dobu, avšak naprosto nezávisle na sobě a to přičiněním alespoň dvou vynálezců.

Uvedené shodné dvojice vynálezů a objevů zahrnují například objev telefonu (Alexandra Grahama Bella a Elishy Graye v roce 1876), telegraf (zkonstruovaný dokonce čtyřmi na sobě nezávislými vynálezci v letech 1831 až 1837) a teorie přirozeného výběru (Charlese Darwina a Alfreda Wallace v roce 1858).

Skutečnost, že velké myšlenky se objevují z čistajasna ve stejnou chvíli, je fascinujícím poznatkem. Které kosmické síly se musí propojit, aby několik vynálezců působících na odlišných místech planety ve stejnou dobu došlo zároveň ke stejnému nebo velice podobnému objevu nebo vědecké teorii?

Jednou z možných odpovědí je názor, že géniové se vynoří ve správném čase na správném místě. Dean Keith Simonton, psycholog z Kalifornské Davisovy Univerzity, prezentoval tento názor již v roce 1978 ve svém článku v časopise Social Studies of Science s názvem Nezávislé objevy ve vědě a informačních technologiích: důkladný pohled do teorie poissonova rozdělení.

Simonton poukázal na statistickou pravděpodobnost, která připouští, že se génius se svou jedinečnou schopností vytvořit něco nového rodí v daných intervalech.

Statisticky také existuje byť malá pravděpodobnost, že se objeví více než jeden génius ve stejnou dobu, což v reálném čase povede k dvojnásobnému objevu.

Může za to jen štěstí?

Jinými slovy, evoluční teorie přirozeného výběru přišla na svět díky skutečnosti, že Darwin i Wallace byli oba géniové, kteří prostě žili ve stejnou dobu. Statisticky řečeno to znamená, že v průběhu dlouhých historických období se náhody tohoto typu budou objevovat periodicky.

Obdobná teorie tvrdí, že velkou roli při objevování nových věcí tvoří štěstí. Může se jednoduše stát, že vědec nebo vynálezce prostě udeří hřebík na hlavičku na správném místě a ve správný čas. Objevy a vynálezy, které jsou následkem šťastné náhody, nejsou vůbec ojedinělé a ideálně zapadají do výše uvedené teorie.

Mezi dva nejvíce proslavené objevy bezpochyby patří objev penicilinu Alexandra Fleminga v roce 1929 a také vynález textilního repelentu Patsy Shermanové v roce 1952. Pokud teorii dál rozvineme, statisticky mohou mít dva lidé zároveň veliké štěstí a stejně tak mohou dva lidé vyhrát loterii ve stejném týdnu.

Ogburn a Thomas však zvolili odlišný přístup. Tvrdili, že objevy a vynálezy se mohou objevit za za následujících podmínek:

• musí existovat definovaný problém či potřeba
• musí existovat touha tuto potřebu naplnit nebo problém vyřešit
• a nakonec musí existovat kulturní připravenost – například existence technického porozumění

Ve chvíli, kdy se tyto předpoklady naplní, vynálezy a objevy se tak stanou prakticky nevyhnutelnými. Objevy pak nejsou závislé na existenci géniů. Například Darwin i Wallace definovali otázku vývinu druhů. Oba dva měli vnitřní motor, který je hnal za poznáváním přírodních zákonitostí a především oba dva měli finanční prostředky, aby byli schopni obětovat dlouhé roky cestování ve jménu vědy.

Tato jedinečná shoda náhod oběma poskytla možnost, aby za sebou zanechali významnou historickou stopu. Oba došli ke stejnému závěru ve stejnou dobu, a to především kvůli faktu, že přirozená selekce se stala nevyhnutelnou ve chvíli, kdy se výše zmíněné tři základní předpoklady dočkaly naplnění.

Teorie souhry náhod

Ve své poslední knize Odkud se berou dobré nápady Steven Johnson využívá myšlenku souhry náhod, definované biologem Stuartem Kauffmannem, aby tak lépe vysvětlil fenomén duplicitních vynálezů. Tedy těch vynálezů, které se objeví náhodně ve stejný čas nezávisle na sobě.

Teorie souhry náhod tvrdí, že biologický systém má potenciál posunout se do vyššího řádu, ale jen za předpokladu, že se tak bude dít v jednotlivých, na sebe navazujících krocích.

Johnson dále rozpracovává tuto teorii a tvrdí, že nové věci obecně mohou vzniknout jen za předpokladu, že byla naplněna předchozí podmínečná fáze. Zatímco každá posloupná myšlenka může být menšího významu, několik takových myšlenek dohromady pak může vést k převratnému objevu.

Přestože nápady a nové myšlenky nemohou být podle teorie Ogburna a Thomas předurčené, tak zároveň nejsou zcela závislé na osobnosti génia. Pokud jsou určitá fakta dostupná více pracovním skupinám nezávisle pracujícím na daném problému, existuje velká pravděpodobnost, že více než jen jeden objevitel přijde s novým vynálezem ve stejnou dobu.

Není objevitelem vždy jeden člověk?

Na druhou stranu někteří badatelé koncept duplicitních objevů a vynálezů kategoricky odmítají.

Jedním z nich je například univerzitní historik Tertius Chandler. Již v roce 1960 ve svém článku recenzoval 148 objevů ze seznamu Ogburna a Thomas.

Ve své studii dospěl k závěru, že kromě dvou výjimek ve všech případech byl objev dílem jednotlivce, který předběhl v době ty vynálezce, kterým se objev posléze připsal.

Chandler dodává, že původcem prvotní myšlenky je opravdový vynálezce. Následné objevy tak byly již jen dalšími vylepšeními.

Chandler dokládá příklad, že například Charles Darwin i Alfred Wallace učinili svůj objev přirozeného výběru poté, co si přečetli Malthusovu Esej o principu populace. A podle Chandlera měl být Malthus ten, kdo by měl být považován za skutečného otce teorie přirozeného výběru.

(Jenže historii vždy píší vítězové. Pokud nešlo o vojevůdce, tak o obchodníky, jak se tak stalo v případě Billa Gatese, který poměrně neumětelsky okopíroval Windows od Steva Jobse s tím, že je uměl lépe prodat, poznámka georg).

Co z výše uvedeného vyplývá? Existují opravdu duplikátní objevy a vynálezy? A pokud ano, proč se vždy objevují v párech?

Zde si myslím, že Johnson na něco opravdu přišel. Myšlenky opravdu mají svou jedinečnou a nezaměnitelnou historickou stopu.

Více hlav, větší šance na objev

Pokud obecně existuje hluboký zájem vyřešit jistou otázku, bude na jeho vyřešení pracovat více než jedna osoba. Každý zúčastněný bude mít k dispozici stejnou škálu vědomostí a základních technologií.

Za těchto okolností může vzniknout jakýsi závod, komu se s vynálezem nebo objevem podaří přijít na světlo světa dřív. V některých případech takový souboj může vést k duplicitnímu vynálezu. Dokonce i v dřívějších případech, o kterých se zmiňovali Ogburn a Thomas, jsou doložená propojení mezi dvěma vzdálenými vynálezci nebo objeviteli.

Například je známo, že Isaac Newton a Gottfried Leibnitz spolu komunikovali skrze důvěrníka, který předával oběma vědcům zprávy. Nedávný příklad takového soupeření může být patrný i v knihách jako je třeba Dvojitá spirála od Jamese Watsona, kde se dopodrobna popisuje zápas Watsona a Cricka o prvenství v rozluštění struktury DNA. Nebo dále v knize Briana Cathcarta s názvem Moucha v katedrále aneb Jak skupina Cambridských vědců vyhrála mezinárodní boj o rozbití atomu, kde se zase popisuje závod Johna Cockcrofta a Ernesta a Waltona o rozluštění atomické struktury.

V obou případech soutěžící dosáhli podobných závěrů krátce po prvotním ohlášení průlomu v dané oblasti bádání. Můžeme tak výše uvedené případy považovat za duplicitní? Pokud jsme si schopni představit, co všechno obnáší objevování či vynálezání, tak bychom teoreticky mohli posléze říci, že někdy opravdu může být velmi jednoduché něco propásnout a být až druhý.

Co si myslíte vy? Může být v zápase o prvenství v objevování převratných vynálezů absolutním vítězem vždy jen jeden?

Autor článku David Lavenda je výkonným ředitelem high-tech marketingu a produktové strategie, který se také zabývá akademickým výzkumem na téma přetlak informací. Působí také jako mezinárodní lektor pro Společnost historie technologií.