Tenké střevo – anatomický popis a funkce orgánu

Od obecné stavby trávicí trubice se stěna tenkého střeva liší některými stavebními a funkčními detaily. Vnitřní povrch tenkého střeva, na kterém dochází ke štěpení a vstřebávání většiny látek obsažených v potravě, je mnohonásobně zvětšen slizničními řasami a paličkovatými výběžky (klky). V prvé části tenkého střeva, tj. v duodenu a v části jejuna, jsou kruhové a poloměsíčité řasy, které střevním obsahem otáčejí a zajišt'ují jeho dokonalé promíchaní. V této části střeva dochází k hlavnímu štěpení živin. Ve druhé části tenkého střeva se řasy snižují a převažuje zde již resorpce štěpených látek do krevního a lymfatického oběhu.

Typickým útvarem sliznice tenkého střeva (kromě dvanáctníku) jsou klky (villi). Jde o paličkovité výběžky sliznice, na kterých se vstřebané aminokyseliny, jednoduché cukry, rozštěpené tuky a vitaminy transportují přes epitelové buňky do krevního, hlavně žílního oběhu, kterým se dostávají do jater.

Plocha klků je obrovská – asi 40 m2. Jako celá sliznice tenkého střeva mají i klky na svém povrchu jednovrstevný resorpční epitel. Podslizniční vazivová vrstva klku je prostoupena cévními kapilárami, které zde tvoří mohutné pleteně. (Poměr plochy kapilár k ploše je 8 : 100). V ose klku probíhá slepě začínající mízní kapilára, do které se vstřebává asi 60% resorbovaných tuků. Pro resorpci látek ve střevě mají velký význam pohyby klků, které se účinkem hladké svaloviny smršt'ují a "vymačkávají" krev a lymfu protékající klkem do odvodných cév. Napomáhají tak rychlejší cirkulaci v klku. V řídkém podslizničním vazivu tenkého střeva jsou také uloženy uzlíky a pláty mízní tkáně.

Ohromné množství žláz, uložených ve sliznici všech úseků tenkého střeva, produkuje střevní št'ávu obsahující řadu enzymů a množství hlenovité tekutiny povlékající sliznici střeva. V úseku duodena chrání tento hlen stěnu střeva před účinkem žaludeční kyseliny chlorovodíkové. Střevní št'áva je i slabě zásaditá a přispívá tak k neutralizaci kyselé tráveniny přicházející ze žaludku.

Většina enzymů se do tenkého střeva dostává v pankreatické št'ávě, tj. do duodena. Proto má také duodenum v trávicí trubici klíčové postavení. V duodenu je také účinkem žluči emulgován tuk, který pouze v emulgovaném (rozptýleném) stavu může být aktivně štěpen pankreatickými lipázami. Vlastní střevní št'áva produkovaná střevními žlázkami obsahuje enzymy, štěpící bílkoviny na aminokyseliny, lipázy, rozkládající tuky na glycerol a mastné kyseliny, a amylázy, které rozloží cukernaté látky na nejjednodušší snadno vstřebatelné cukry. Střevní št'áva prakticky dokončuje štěpení bílkovin, cukrů a tuků. Střevní štávy se tvoří 1 – 3 litry denně. Její produkce je řízena reflexně – podobně jako tvorba slin a žaludeční št'ávy.

V místě vyústění ilea do tlustého střeva je slizniční ileocekální chlopeň, která uzavírá průchod mezi tenkým a tlustým střevem. Chlopeň se otvírá pouze tehdy, když je obsah tenkého střeva dostatečně natráven. Prostupnost ileocekálního ústí je jednorázově poměrně malá – asi 2 ml, a na uzávěru průchodu z ilea do tlustého střeva se zřejmě podílí celý koncový úsek ilea.

Hladká svalovina tenkého střeva je upravena do dvou vrstev: vnitřní cirkulární a zevní podélné. Rytmickými kontrakcemi obou svalových vrstev vznikají peristaltické a kývavé pohyby trubice tenkého střeva. Peristaltické stahy cirkulární svaloviny mají charakter postupných vln, a umožňují proto posun střevního obsahu. Za jednu minutu proběhne asi 10 peristaltických vln. Kývavé pohyby krátkých úseků střev slouží k promíchávání tráveniny se střevní št'ávou. Zrychlená peristaltika vyvolává rychlý průchod potravy a v důsledku toho vzniká průjem. Zpomalení až zástava pohybu střevní trubice vede naopak k zácpě nebo k těžké poruše – střevní neprůchodnosti.

z knihy Základy funkční anatomie od Ivana Dylevského