Teorie morfogenetických polí vysvětluje telepatii

Můj zájem o evoluční návyky vznikl při výzkumu vývojové biologie a později ještě zesílil při čtení Charlese Darwina, jehož zvyky organismů byly tím nejdůležitějším. Jak již zdůraznil i Francis Huxley, Darwinova nejslavnější kniha se klidně mohla mnohem příhodněji nazývat O původu zvyků.

Morfická pole v biologii

Za 15 let výzkumu vývoje rostlin jsem došel k názoru, že porozumění vývoji rostlin, jejich morfogenezi, genům a genovým produktům nestačí. Morfogeneze také závisí na organizačních polích. To samé je možné tvrdit o vývoji zvířat. Od 20. let 20. století mnoho vývojových biologů navrhovalo, že biologická organizace závisí na polích, někdy také nazývaných biologická pole, vývojová pole, poziční pole nebo morfogenetická pole.

Všechny buňky pocházejí z jiných buněk a všechny buňky dědičně přebírají organizační pole. Součástí této organizace jsou i geny. Hrají zásadní roli. Ale nevysvětlují samotnou organizaci. Proč ne?

Díky molekulární biologii víme, co geny dělají. Umožňují organizmům vytvářet určité bílkoviny. Jiné geny jsou zapojeny do řízení syntézy bílkovin. Identifikovatelné geny jsou zapnuty a konkrétní bílkoviny jsou vytvořeny na začátku nových vývojových procesů. Některé z těchto vývojových přepínacích genů, jako homeotické geny u octomilek, červů, ryb a savců, jsou si velmi podobné. Z evolučního hlediska jsou velmi zachovalé. Přepínání genů však samo o sobě nedokáže určit formu, jinak by octomilky nevypadly jinak než my.

Mnoho organismů žije v podobě volných buněk, včetně mnoha druhů kvasinek, bakterií a améb. Některé tvoří komplexní minerální kostry, například rozsivky a mřížovci, které nádherně v 19. století zachytil Ernst Hackel. Jen tvorba správných bílkovin ve správný čas nevysvětluje komplexní kostry takovýchto struktur bez působení dalších sil, včetně organizační aktivity buněčných membrán a mikrotubul.

Ernst Haeckel

Většina vývojových biologů se smířila s nutností pro celostní nebo integrační koncepci živé organizace. Jinak bude věda tápat nebo se dokonce utápět v moři dat v důsledku čtení dalších genomů, klonování genů a charakterizaci bílkovin.

Já navrhuji, že morfogenetická pole fungují zavedením vzorů do jinak náhodných či neurčitých vzorů aktivit. Způsobují například krystalizaci mikrotubul v určité části buňky, i když podjednotky, ze kterých jsou tvořeny, se nacházejí v celé buňce.

Morfogenetická pole nejsou neměnná, ale vyvíjejí se. Pole Afghánských chrtů a pudlů jsou jiná, než pole jejich společných předků – vlků. Jak se tato pole dědí? Navrhuji, že jsou přenášeny z minulých členů druhu skrze jakousi nelokalizovanou rezonanci zvanou morfická rezonance.

Pole organizující aktivitu nervového systému jsou stejným způsobem děděna skrze morfickou rezonanci a přenáší tak kolektivní, instinktivní paměť. Jednotlivci čerpají i přispívají do kolektivní paměti druhu. To znamená, že nové vzorce chování se mohou šířit rychleji, než by jinak bylo možné. Například pokud se určitý druh krys naučí novému triku v Harvardu, potom by se tento druh kryt měl být schopen stejný trik naučit rychleji, ať už jsou kdekoliv na světě. Již nyní existuje důkaz z laboratorních experimentů, že k tomu skutečně dochází.

Rezonance mozku se svými vlastními minulými stavy také vysvětluje paměť jednotlivých zvířat a lidí. Není nutné „skladovat“ všechnu paměť v mozku.

Sociální skupiny jsou také organizovány do polí, například hejna ryb a ptáků. Lidské společnosti mají paměť přenášenou kulturou skupiny a nejexplicitněji je sdílena opakováním rituálů, pověstí či příběhů o původu, například židovský Pesach, křesťanská Eucharistie či Poslední večere a americké Díkuvzdání. Pomocí nich se jakousi rezonancí s těmi, kdo již obřad dříve vykonali, stává z minulosti současnost.

Paměť přírody

Z pohledu hypotézy morfické rezonance není třeba předpokládat, že všechny přírodní zákony vznikly z ničeho při Velkém třesku, jako nějaký vesmírný napoleonský zákoník, nebo že existují v metafyzickém světě mimo čas a prostor.

Před všeobecným přijetím teorie Velkého třesku v 60. letech minulého století dávaly věčné zákony smysl. Vesmír samotný byl považován za věčný a vývoj byl omezen na biologickou sféru. Nyní však žijeme v radikálně se vyvíjejícím vesmíru.

Pokud se chceme držet myšlenky přírodních zákonů, můžeme říct, že příroda sama se vyvíjí a s ní i přírodní zákony, podobně jako se časem vyvíjejí lidé. Jak by ale potom docházelo k zapamatování a vymáhání těchto přírodních zákonů? Metafora o zákonu je neobstojí stejným způsobem, jakobychom uvažovali, že lidské tělo se rodí podle odvěky daného a zároveň neměnného schématu. Návyky jsou však méně orientované na člověka. Mnoho různých organismů má své zvyky, ale jen lidé mají zákony. Návyky přírody závisí na nelokalizovaném utužování na základně podobnosti. Pomocí morfické rezonance jsou vzorce aktivit v samo organizujících systémech ovlivňovány podobnými vzorci z minulosti, což dává všem druhům samo organizujících systémů kolektivní paměť.

Jsem přesvědčen, že přirozený výběr zvyků bude hrát prim v integrované evoluční teorii, zahrnující nejen biologickou evoluci, ale také fyzikální, chemickou, kosmickou, sociální, duševní a kulturní evoluci.

Návyky jsou předmětem přirozeného výběru; a čím častěji se opakují, tím pravděpodobnější se stanou, pokud je vše ostatní neměnné. Zvířata dědí úspěšné návyky svých druhů v podobně instinktu. Dědíme tělesné, emocionální, mentální a kulturní zvyky, včetně zvyků svých jazyků.

Pole mysli

Morfická pole jsou základem naší mentální aktivity a našeho vnímání a vedou k novým teoriím o vidění. Existence těchto polí je experimentálně testovatelná pomocí tzv. pocitu, že se na člověka někdo dívá. Existuje již mnoho důkazů, že takový smysl existuje. Přečtěte si o výsledcích online experimentu.

Morfická pole sociálních skupin spojují dohromady členy skupiny, i když jsou od sebe vzdáleni mnoho kilometrů a nabízí komunikační kanály, kterými se mohou organismy domlouvat i vzdáleně. Pomáhají vysvětlit telepatii. Existují dobré důkazy, že mnoho druhů zvířat disponuje telepatickými schopnostmi, a telepatie je pro ně běžnou formou komunikace. Telepatie je normální, nikoliv paranormální, přirozená, nikoliv nadpřirozená, a je běžná také u lidí, obzvláště těch, kteří se dobře znají.

V moderním světě dochází k nejběžnějšímu druhu telepatie při telefonních hovorech. Více než 80 % populace tvrdí, že si na někoho jen tak vzpomněli, a dotyčný jim poté zavolal. Nebo zdánlivě telepaticky věděli, kdo volá, ještě než zvedli telefon. Kontrolované experimenty o telefonní telepatii vyprodukovaly opakovatelné, kladné výsledky, které jsou vysoce statisticky významné, o kterých se můžete dočíst na původním webu.

K telepatii dochází také u e-mailů a pokud máte zájem, můžete si to ihned vyzkoušet v online testu telepatie.

Morfická pole mentální aktivity nejsou omezeny na vnitřní stranu našich hlav. Sahají daleko mimo náš mozek prostřednictvím záměru a pozornosti. Jsme již obeznámeni s myšlenkou polí, která sahají mimo materiální objekty, z nichž pocházejí: například magnetická pole sahající mimo magnety, gravitační pole Země sahající daleko mimo povrch naší planety a udržující Měsíc na naší oběžné dráze, a pole mobilních telefonů sahající daleko mimo samotný telefon. Pole našich myslí podobným způsobem sahají daleko mimo naše mozky.

Morfická pole – souhrn

Hypotetické vlastnosti morfických polí na všech úrovních složitosti je možné shrnout následujícím způsobem:

1. Jedná se o samo organizující celky.

2. Mají prostorové a časové hledisko a organizují časoprostorové vzorce vibrační nebo rytmické činnosti.

3. Systémy pod svým vlivem směrují k charakteristickým formám a vzorcům aktivity a organizují jejich tvorbu a udržují jejich integritu. Cíle, ke kterým morfická pole systémy pod svým vlivem směřují, se nazývají atraktory. Cesty, po kterých se systémy k aktraktorům většinou dostanou, se nazývají chreody.

4. Koordinují a dávají do vztahů morfické jednotky neboli holony, které leží uvnitř nich, jež jsou naopak celky organizované morfickými poli. Morfická pole obsahují další morfická pole v podobně vnořené hierarchie či holarchie.

5. Jedná se o struktury pravděpodobnosti a jejich organizační aktivita je pravděpodobnostní.

6. Obsahují vestavěnou paměť danou seberezonancí z vlastní minulosti morfické jednotky a morfickou rezonancí se všemi podobnými systémy. Tato paměť je kumulativní. Čím je určitý vzorec činnosti opakován častěji, tím silnějším zvykem se stává. (zdroj: sheldrake.org)

⚛ ORMUS AKTIVUJE DNA a POSILUJE TELEPATII Ormus, tedy monoatomické zlato, se již od dob starého Egypta často dává do souvislosti se zvyšováním inteligence a komplexně zdravím mozku. Nedlouho poté, co David Hudson objevil ormus a začal jej analyzovat, prohlásil, že látka dokáže opravit tělo na genetické úrovni. Odborníci, kteří se účinky ormusu zabývají, rovněž tvrdí, že tato látka dokáže opravit chyby v DNA a dokonce aktivovat "spící" DNA. ♥ OBJEDNEJTE SI ORMUS ➡ http://bit.ly/ormus_zlato POŠTOVNÉ nad 1000 Kč ZDARMA, nad 500 korun obdržíte dárek 1x MACA BIO 100 g, nad 1000 korun druhou MACU BIO 100 g, nad 1500 Kč Kotvičník extrakt 50% 20 gramů ZDARMA.