Závislost má na každý mozek jiný vliv

Každý den vidíme nový výzkumný článek na téma závislost, ať už jde o kokain, heroin, jídlo nebo porno. Každý z nich pak zaujímá specifický úhel pohledu na způsob fungování závislosti v mozku.

Možná je to porucha mechanismu odměny, kdy drogy ovládnou přirozený systém odpovědi na jídlo, sex a přátelství. Možná bychom měli závislost vnímat jako kombinaci stimulů prostředí a citlivých genů.

Nebo jde možná o nepřiměřenou odpověď na stres, kdy ve špatné dny znovu saháme po cigaretě, injekční stříkačce nebo láhvi.

Jakákoliv závislost je porucha

Všechny tyto pohledy jsou správné. Žádný z nich však není úplný. Závislost je porucha mechanismu odměny, porucha učení. Podléhá genetickým, epigenetickým a environmentálním vlivům.

Jde o kombinaci všeho předchozího a dalších faktorů. Závislost je zářným příkladem úžasné schopnosti transformace mozku – vlastnosti zvané plasticita – a ukazuje nám, co víme a co ještě nevíme o tom, jak se mozek přizpůsobuje všemu, čemu jej vystavíme.

“Mnoho lidí si myslí, že závislost je něco, co se stane, když někdo zjistí, že droga je nejuspokojivější věc, jakou kdy zakusil,” říká neurovědec George Koob, ředitel Národního institutu nadužívání alkoholu a alkoholismu v Bethesdě v Marylandu. “Avšak užívání drog, to není jen o dobrém pocitu z drog.

Závislost mění náš mozek

Náš mozek se s každým užitím drogy mění. Mění se tak, že napomáhá přetrvávání problému.” Změny spojené s užíváním drog ovlivňují odezvu závislých na připomínky spojené s drogou jako je vůně cigarety nebo pohled na panáka vodky. Užívání drog také mění způsob, jakým vnímáme jiné odměny jako jsou peníze nebo jídlo a to tak, že snižují jejich relativní hodnotu.

Předtím, než se výzkumníci zaměřili na dlouhodobé změny v mozku, zkoumali dopamin – chemický přenašeč, který v mozku uvolňují neurony. Ten hraje důležitou úlohu při ovládání pohybů, jeho množství však vzrůstá i v odezvě na příjemné věci jako je jídlo, sex nebo drogy.

“Původně jsme od poloviny osmdesátých let věřili, že pocit odměny spojený s užitím drogy se dostavuje v důsledku toho, že všechny drogy zvyšují množství dopaminu,” vysvětluje Paul Kenny, neurobiolog na Icahnově lékařské fakultě v Mount Sinai v New Yorku.

Dopamin není měřítkem potěšení

Kenny říká, že nejdříve “to byl jen malý posun – říci, že droga je příjemná, neboť zvyšuje množství dopaminu a proto rozumíme závislosti.” Avšak další výzkum ukázal, že “dopamin ve skutečnosti není měřítkem potěšení. Místo toho může být měřítkem hodnoty. Vědci jsou nyní ochotní připustit, že nemáme ponětí, odkud se bere pocit odměny a jak prožíváme potěšení.

To však neznamená, že dopamin při závislosti nehraje žádnou úlohu. Pokud někdo drogu bere znovu a znovu, dopamin a další systémy v mozku odpovídají plasticky – to znamená, že se tyto systémy adaptují na přítomnost drogy.

Receptory ovládající odpověď na chemické látky jako je dopamin změní svou koncentraci. Spojení mezi mozkovými buňkami a mezi různými oblastmi mozku se posílí nebo zeslábnou. Poklesne tvorba nových neuronů. Počáteční efekt první dávky je také zásadní, říká Koob, neboť způsobuje “celou sérii plastických změn těchto receptorů a mozkových buněk, které jsou s nimi spojené. Čím častěji to děláte, tím více se změny vtisknou a přetrvají.

“Některé z těchto změn urychlují utvářejí návyků, což je forma učení,” poznamenává Shanon Gourley, neurovědkyně na Univerzitě Emory v Atlantě. Návyk může být užitečný. Pokud si z čištění zubů uděláte návyk, můžete se soustředit na jiné věci. Avšak “utváření návyků může být také škodlivé, pokud se týká užívání drog.” říká Gourley.

Drogy mění způsob, jakým se mozek učí: pozitivně i negativně

Na učení se vědci při výzkumu závislosti zaměřují už více než desetiletí. Marina Wolf, neurovědkyně na Lékařské univerzitě Rosalind Franklinové v Severním Chicagu patří ke skupině vědců, kteří jsou průkopníky myšlenky, že závislost je druh selhání adaptivní plasticity. Mozek se v přítomnosti návykových látek “učí” odlišným způsobem.

Avšak učení je velmi vágní termín, říká Wolfová. “Řekněme, že se někdo učí jezdit na unicyklu a zároveň se učí brát kokain. Vliv kokainu v mozku může vést k silnějšímu učení na drogu, ačkoliv na jisté úrovni jsou zde bezpochyby podobnosti.

Později, když je subjekt vystaven připomínce unicyklu nebo kokainu, oživí si specifickou vzpomínku. Důležitá otázka zní: Jak tento jedinec naloží s touto oživenou vzpomínkou? Kritický rozdíl může spočívat v jednoduchosti, s jakou se vzpomínka nebo připomínka mění v akci.”

Takže zatímco vzpomínka na dny, kdy jste jezdili na unicyklu, může být převážně příjemná, vzpomínka spojená s kokainem může spustit velmi silnou touhu po této droze.

Tento mechanismus “je u každé poruchy chování úplně stejný: zahrnuje učení a plasticitu,” vysvětluje Kenny. “Pokud jde o závislost, stále nerozumíme tomu, jaká spojení v mozku vytváří.“

Závislost má hlubší kořeny, kterým nerozumíme

Závislost a další poruchy jsou ještě složitější vlivem genetiky: určité geny mohou způsobit, že někteří lidé jsou vůči závislostem méně odolní než jiní. Genetické rozdíly dále komplikují prostředí a stres, kterým jsou lidé vystaveni v průběhu života.

Vědci pomalu zjišťují, jak se mozek závislých jedinců liší od lidí bez drogové závislosti.

“Lidé vidí závislost velmi jednoduše, jako by vám krevní test nebo test moči mohl říci, zda je někdo závislý, nebo ne,” říká Rita Goldstein, výzkumnice neurozobrazování závislosti v Mount S|inai.

“Jedná se však o velmi složitou poruchu a nemyslím si, že kdy bude existovat jediný test, který by to s jistotou dokázal rozlišit.” Goldstein dále poznamenává, že u závislých se projevují jisté spolehlivé a opakovatelné úbytky šedé hmoty mozkové v oblastech mozku důležitých pro učení a mechanismus odměny.

Každý závislý člověk je jiný

Vyskytují se u nich určité nedostatky v rozhodování a emocionálním sebeuvědomování. A to i v případě, že droga není dostupná. Goldstein však dodává: “je to podobný problém jako se slepicí a vejcem. Byly zde tyto nedostatky už před rozvinutím závislosti, nebo se vyvinuly spolu se závislostí?”

Závislost zahrnuje potěšení a bolest, motivaci a impulzivitu. Má kořeny v genetice a prostředí. Každý závislý člověk je jiný a v souvislosti se závislostí existuje velké množství věcí, kterým vědci ještě nerozumějí.

Jedna věc je však jistá: Jediným uceleným vysvětlením závislosti je, že mozek se přizpůsobuje svému prostředí. Tato plasticita se objevuje na mnoha úrovních a má dopad na mnohé druhy chování. Ať už jde o učení, mechanismus odměny nebo zpracování emocí. Pokud otázka zní: Jak bychom měli nahlížet na závislost? Pak odpovědí je, že z každého možného úhlu. (zdroj: sciencenews.org)