Runovi náhle bleskla hlavou další zvláštní okolnost. Podle historiků rotunda původně nepatřila církvi, ani nějakému mnišskému řádu, žádné náboženské organizaci. Šlo o soukromou svatyni toho, kdo zde sídlil. Byli to Sat Bhaiové?
Vlastnili pro ně tak důležitý pozemek? „Někde pod našima nohama je ta stará rytina, kterou fotil inženýr Kruml. Stejný symbol je i na jedné stránce z Angelova rukopisu a ta zas souvisí s jinou, mnohem větší stránkou. Kříž pěti kruhů, který je tam vyznačen, odpovídá křížovému půdorysu nejstarších románských, a tedy kruhových staveb Matky měst.“
Rotunda – vstup do jiného světa
Runa si včas všiml, jak se Sumarovo čelo začíná nebezpečně krabatit. „Zkrátka obě fólie jsou svéráznou mapou, na níž je zakreslena brána do jiného světa, a zároveň zobrazují, podle jakého architektonického plánu byla postavena Praha.
Zachycují město v systému posvátné geografie.“ Sumara neměl zdání o tom, že lidé od nepaměti vyhledávali kousky země obdařené zvláštními vlastnostmi. Místa zahalená jakýmsi tajuplným fluidem, nabitá plodivou energií a neobyčejnou silou ducha.
Místa, v nichž je člověk schopen prožít osvícení, pocítit závan nadpřirozena a probudit své dřímající duchovní schopnosti. Právě tam budovali svatyně a kostely, často seřazené do dlouhých posvátných linií, které se táhly stovky i tisíce kilometrů daleko.
Mlčel a čekal, co přijde. Runa na okamžik zalitoval, že s sebou nevzal kopie těch map, ale pak si něčeho všiml. „Vidíte,“ ukázal na vrchol rotundy. „Tam nahoře je křížkový kříž. Každé z jeho stejně dlouhých ramen je u konce ještě jednou překříženo.“
„Proč?“ zeptala se suše Ormová. „Aby se zdůraznil význam čtyř vrcholů a jejich vztah ke středu kříže. Je to znamení, že rotunda stojí na zcela výjimečném místě v průsečíku čtyř velmi důležitých bodů.“ Runa se pořádně nadechl.
Praha leží na magickém půdorysu
„Stará Praha, tedy její první svatostánky, byly postaveny na stejném křížovém půdorysu. Na jednom konci je rotunda svatého Štěpána v ulici Na Rybníčku na Novém Městě. Potom, co byl vedle postaven velký gotický kostel, ji církev zasvětila svatému Longinovi, ale důležité je jméno původního patrona.
Naproti, na opačném konci tohoto ramene, stála románská bazilika svatého Víta, kterou dnes překrývá stejnojmenná katedrála.
Druhé rameno tvoří kostel svatého Klimenta v Klimentské ulici a už neexistující románský kostelík svatého Filipa a Jakuba na Arbesově náměstí.
A přímo uprostřed, v průsečíku obou ramen, se nachází tahle rotunda.“ Ormová překvapením vydechla. „Rotunda svatého Kříže, ten název je víc než výstižný.“
Runa se nedal zastavit. „Kříž, který tvoří kostru Prahy, je astronomicky orientován. O letním slunovratu slunce zapadá nad svatým Vítem, o zimním slunovratu vychází nad svatým Štěpánem.
V obou případech se slunce pohybuje nad rotundou svatého Kříže po přímce, která všechny tyto tři stavby spojuje. Navíc i jména patronů všech čtyř rohových svatostánků jsou v kalendáři křížově naproti sobě.
Svatí tvoří v kalendáři ukotvení v čase
Štěpán má svátek v prosinci, Vít v červnu, filipojakubská noc je 30. dubna a Kliment slaví v listopadu. To naznačuje ukotvení v čase.
A je tu ještě něco zvláštního. Obě ramena kříže měří rovných 2400 metrů.“
Sumara nepřestával hrát roli věčného pochybovače. „Nepoužívala se ve středověku jiná míra?“ „Používala,“ přisvědčil Runa. „Proto je dost neobvyklé, že to tak přesně sedí. Jde o 24 jednotek po 100 metrech.“ „Předpokládám, že je v tom nějaká veletajná symbolika.“
Komisař vyprskl poslední kapku jízlivosti. K další várce se už nedostal. „V indické mytologii se objevuje pojem tírthankara. Což znamená něco jako stavitel brodu nebo přechodu.
Jde o osvícené bytosti, které napomáhají poutníkovi osvobodit se od všeho pozemského a vstoupit do jiné, vyšší úrovně.
Tírthankarů je dvacet čtyři,“ vysvětlil Runa. „Nejstarší posvátné stavby v Praze spojují linie tvořené pomyslnými dvaceti čtyřmi milníky, tedy mosty či brody k nepozemskému světu.
Rovnoramenný kříž, který společně vytvářejí, je symbolem stromu života. Jeho středem prochází osa světa. Přímo na ní stojí tato rotunda.
Tady leží pomyslný základní kámen Prahy. Magický střed města i království. Tady někde Sat Bhaiové našli vstup do paralelního vesmíru, tady překročil Angelo z Florencie práh a teď je ta zapomenutá brána znovu otevřena. Proto se všude v okolí dějí ty podivné věci.“
z knihy Ztracená brána, kterou můžete zakoupit v eshopu Energie života
Buďte první kdo přidá komentář