Na hranici mezi státy Izrael a Jordánsko se zrcadlí netečná hladina Mrtvého moře. V minulosti ho nazývali Slané, Východní anebo Asfaltové. Jeho břehy se nacházejí 420 metrů pod hladinou Středozemního moře, a jsou tedy nejnižším odkrytým místem na zemském povrchu. Tam, kde se nyní rozprostírá jižní výběžek, stálo kdysi pět měst: Sodoma a Gomora, Sebojim, Adma a Soar.

Pláň, na níž bylo Pětiměstí vybudováno, se pyšnila přídomkem Boží zahrada. Dostatek vláhy a úrodná půda poskytovaly hojnou sklizeň. Značný blahobyt svedl domorodce na cestu hříchu. Byli nesmírně prostopášní, ukrutní a zlí. Hora jejich nepravostí sahala až do nebes a vyvolala Boží hněv.

Hospodin by na přání patriarchy Abrahama zastavil svou trestající ruku, pokud by se mezi obyvateli Sodomy našlo alespoň deset spravedlivých, ale bylo to marné hledání. A tak se rozhodl smést tato města z povrchu země. Jediný, kdo měl zůstat ušetřen, byl Abrahamův synovec Lot a jeho rodina. Večer před osudným dnem k němu přišli dva poslové, aby jej varovali a odvedli do hor, kde ho zlo nemohlo zasáhnout. Lot se vzpouzel uposlechnout. Ale nakonec se svou ženou a oběma dcerami uprchl v doprovodu oněch tajemných mužů do blízkého městečka Soar, které tak jediné přečkalo zkázu.

V ekumenickém překladu bible v první knize Mojžíšově o tom čteme: „Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Soaru. Hospodin začal chrlit na města Sodoma a Gomora síru a oheň; od Hospodina z nebes to bylo.

Tak podvrátil ta města i celý okrsek a zničil všechny obyvatele měst, i co rostlo na polích. Lotova žena šla vzadu, ohlédla se a proměnila se v solný sloup.Za časného jitra se Abraham vrátil k místu, kde stál před Hospodinem. Vyhlížel směrem k městům Sodoma a Gomora a spatřil, jak po celé krajině toho okrsku vystupuje ze země dým jako dým z hutě.“

Sodoma a Gomora: Mýtus nebo popis skutečné události?

Události spojené s tragickým zánikem města Sodoma a Gomora nejsou dodnes uspokojivě vysvětleny. Řada teologů se domnívala, že se jedná pouze o mýtus, kterým má být hřešící lidstvo upozorněno na možný trest. Pak se ale o slovo přihlásili geologové. Podle nich byly vody Mrtvého moře před miliony let spojeny s dalším jezerem. Jeho vody se však vlivem horka vypařily, sádra a písek se usadily, ztvrdly a byly zaneseny půdou.

Na této zdánlivě pevné skořápce pak bylo v historických dobách postaveno Pětiměstí. Okolo roku 1900 před naším letopočtem zde došlo ke gigantickému výbuchu sopky. Žhavý, sírou nasycený popel spálil vše živé. Vlivem následujícího zemětřesení se celá oblast propadla a byla zalita vodami Mrtvého moře. Potvrzení této hypotézy podporují nové objevy.

Od východního břehu se táhne pod vodou skalní výběžek, který moře dělí na dvě části. Severní prudce klesá do hloubky 400 metrů, zatímco jižní je velmi plytká. Letci, kteří nad touto oblastí létají pravidelně, tvrdí, že za vhodných světelných podmínek mohou právě ve vodách jižního výběžku zahlédnout zříceniny a obrysy staveb.

Bibliofil tvrdí, že ví, kde města byla

Britský znalec bible Michael Sanders je přesvědčen, že po rozboru snímků ze satelitů zná přesnou polohu zničených měst Sodoma a Gomora a chce je s miniaturní ponorkou prozkoumat. Geolog Rich Slater akci podporuje:  „Ruiny měst Sodoma a Gomora se mohly dobře zachovat až do dnešní doby, protože extrémně slaná voda Mrtvého moře dobře konzervuje.“

Další důkaz dodali archeologové, kteří poměrně nedávno objevili útržky Prvobytných dějin od fénického kněze Sanchuniatona, podle nichž se „… dolina Sidim propadla a stala jezerem“. No a podle bible víme, že Sidím neboli Lesní dolina je hebrejský název místa, kde stály Sodoma a Gomora.

Zdá se tedy, že zpráva o zániku Pětiměstí není náboženský mýtus, ale odraz skutečné katastrofy, která v dávných dobách postihla okolí Mrtvého moře a hluboce se vtiskla do paměti izraelských kmenů. Některé podrobnosti, jak nám je líčí bible, ovšem vyvolávají řadu dalších dohadů.

Jak je možné, že malá skupinka lidí byla o nadcházející tragédii tak dobře a včas informována? Proč Soar, kam se uprchlíci odebrali, zůstal nepostižen, i když ležel v těsné blízkosti epicentra zkázy?  Bible sděluje, že záchranu tohoto městečka si vymínil samotný Lot.  Pokud celá oblast byla ohrožena výbuchem sopky či zemního plynu, zemětřesením nebo pádem meteoritu, kdo neomylně věděl, kde leží bezpečná zóna? Nebo šlo o řízený úder a městečko Soar bylo na poslední chvíli vyřazeno z plánovaných cílů?

Ničivý zásah shůry nebo z vesmíru?

Ruský profesor matematiky Modest E. Agrest již v roce 1959 vyslovil domněnku o atomovém výbuchu v oblasti hříšného Pětiměstí. Ve své studii se snažil dokázat, že velmi dávno, ale již v historické době, se k naší planetě  přiblížila mezihvězdná kosmická loď. Ve výši asi 36 000 km nad zemi, zmírnila rychlost až na 3 km za sekundu., aby mohla planetu několikrát obletět jako umělá družice vždy jednou za 24 hodin.

Při tom byla pozorována lidmi a tak se zrodily legendy o létajících ostrovech a létajících věžích.  Astronauti pak sestoupili v pomocných raketách. Byli zde pokládání za bohy. Přinesli prvky své kultury, zejména informace o vesmíru a řadu technických poznatků.

Z pozemského materiálu vyrobili jadernou pohonnou látku, postavili si startovací plochy a skladiště.  Za svého pobytu provedli patrně několik jaderných výbuchů. Ty měly zřejmě vědecký cíl, právě tak je možné, že před svým definitivním odletem, chtěli zničit přebytky jaderného paliva, aby se nedostaly do rukou lidem, kteří s nimi neuměli zacházet. Jistě na tyto výbuchy předem upozornili obyvatelstvo, z čehož pak vzniklo vyprávění o městech Sodoma a Gomora.

Bible o uměle řízeném ničivém zásahu proti Pětiměstí nepochybuje. „Tu řekli ti muži Lotovi: „Máš-li zde ještě někoho, zetě, syny, dcery, všechny, kteří v tomto městě patří k tobě, vyveď je z tohoto místa. My přinášíme tomuto místu zkázu, protože křik z něho je před Hospodinem tak velký, že nás Hospodin poslal, abychom je zničili.“

„Andělé“ varovali vyvolené před zásahem

Ano, čteme dobře: „My přinášíme tomuto místu zkázu.“ Kým však byli oni tajemní ničitelé i zachránci v jednom rouchu? Hospodinovou trestající rukou nebo mimozemskými návštěvníky, kteří se z jakýchsi důvodů rozhodli poslat města Sodoma a Gomora do pekla nebytí?

Rozhodně jim nelze upřít neobyčejné schopnosti. Když obyvatelé Sodomy napadli Lotův dům, chtěli vyrazit dveře a cizincům ublížit, stalo se něco neobvyklého.  „Muže, kteří byli u vchodu do domu, ranili slepotou, takže nebyli schopni nalézt vchod.“

Jaké prostředky k tomu asi použili? Nám neznámý druh záření, chemický výrobek na bázi slzného plynu nebo psychickou energii? Podaří se někdy získat další indicie o původu těchto podivných poslů?

Stopa v Britském muzeu

Jednu výmluvnou stopu jsem našel víceméně náhodou. V Britském muzeu mne zaujal zaoblený kámen o ploše asi půl metru čtverečního. Jeho hladký povrch pokrývala  jednoduchá malba. Archeologové ji nazvali „malovaný kříž“. Nevím, zda rána sodomské slepoty ještě doznívá, ale zdá se mi, že vidím něco zcela jiného. Červeným barvivem je zde zobrazeno těleso, které kříž připomíná jen základním obrysem.

Dlouhý štíhlý trup se nahoře stáčí do podoby protáhlého zobáčku, asi jako špička concordu. Křídla, tvořící ramena údajného kříže, jsou na koncích, obtěžkána dvěma válečky. Aby nebylo pochyb, že jde o motory, vychází z nich lehké obláčky zplodin.

Oba jsou dobře viditelné, ale zároveň mlžně rozmazané. Malíř je naznačil jen velmi jemně a ne tak hutnou barvou jako těleso.

Dolní část trupu přerůstá do deltovitého, na spodní hraně mírně prohnutého zadního křídla. Také oba jeho boční vrcholy nesou oválné motory. K vrcholu všeho ze zádi, tedy paty domnělého kříže, vychází naprosto zřetelné dvě dlouhé vlnité čáry. Co tím chtěl autor naznačit v případě, že jde opravdu o kříž?

Archeologové dělají mrtvého brouka

Archeologové mlčí. Dovolím si odpovědět sám. Nejsou to stopy páry, které někdy na blankytné obloze zanechává přelétající letoun? Celý výjev vyvolává tento dojem. Zdá se nám, že vidíme letoun s kouřícími motory. A to je problém. Malba je stará tisíce let. Kámen byl nalezen v klášteře Svatého Lota na vyvýšenině v horách na jordánském pobřeží Mrtvého moře.

Místo je vyznačeno v nejstarší známé, mozaikovité mapě Palestiny, pokrývající dnes podlahu kostela sv. Jiří v Madabě. Jeho identifikaci potvrzují také dva řecké nápisy, které lokalitu rovněž spojují s biblickým Lotem.

Výzkum provedený Britským muzeem a Departmentem pro jordánské starožitností odhalil, že raně křesťanský klášterní komplex byl obsazen od 5. do  8. století. Bazilika, v níž se malovaný kámen nacházel, byla zbudována přímo nad jeskyní, do níž uprchl Lot se svými dcerami po zkáze Sodomy.

V Genesis 19 o tom čteme: „Lot pak vystoupil ze Soáru a usadil se svými dvěma dcerami na hoře, protože se bál usadit se v Soáru. Usadil se s oběma dcerami v jeskyni.“  Dokázat, že autorem malovaného kamene byl samotný Lot, samozřejmě nelze. Ale mnohé okolnosti tomu napovídají. Kámen byl původně prostřední částí většího sloupku, který se časem rozlomil.

Žebřík až do nebes

V době Lota takovéto posvátné sloupky symbolizovaly boha a byly vztyčovány jako poděkování za boží milost nebo na památku výjimečné události, připisované božímu zásahu. Bible to dokládá působivým a také pořádně záhadným příběhem Abrahamova vnuka Jakoba: „Jakob vyšel z Beer-šeby a šel do Cháranu. Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl. Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží.

Nad ním stojí Hospodin a praví: „Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a v tvém, potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země. Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem slíbil.“

Tu procitl Jakob ze spánku a zvolal: Jistě je na tom místě Hospodin, a já jsem to nevěděl. Bál se a řekl: Jakou bázeň vzbuzuje toto místo. Není to nic jiného než Dům boží, je to brána nebeská. Za časného jitra vzal Jakob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup, svrchu jej polil olejem. Tomu místu dal jméno Bét-el, tom je Dům Boží.“

Bytosti v létajících strojích

Pomiňme názory ufologů, že to, co Jakob považoval za neobyčejný sen, bylo ve skutečnosti přistáním mimozemského plavidla, a držme se přísně faktů. Setkání s Bohem vyžadovalo vztyčení posvátného sloupu či alespoň kamene. Také v jiných pramenech nacházíme odkazy na tento zvyk. Lot se nemohl zachovat jinak. Kamen tedy zřejmě nebyl vztyčen a pomalován až v době stavby kláštera, ale jeho budovateli nalezen v Lotově jeskyni a jako svatá relikvie vystaven na předním místě v bazilice.

Je-li Lot autorem, proč zanechal ve svém úkrytu zrovna tento odkaz? Přiletěli v podobném stroji jeho zachránci a on tak chtěl vyjádřit dík za životy své rodiny? Nebo při svém úprku ze Sodomy spatřil letadlo na obloze a teď spekulujme, jak nese bombu, která vzápětí zničila hříšná města; a obraz je tedy varujícím mementem?  Ať tomu bylo jakkoli a aniž bychom chtěli vyloučit zásah boží vůle, zdá se, že v období zničení Sodomy se nad ní pohybovaly bytosti na létajících strojích.

z knihy Arnošta Vašíčka: Planeta záhad. Vybrané knihy českého záhadologa můžete zakoupit v eshopu Energie života