Vše, co má číselnou posloupnost, je kódem. Může být natolik komplikovaný, že nejsme schopni ho rozpoznat. Pokud například víme, že Fibonacciho posloupnost je vzorem pro tvorbu v přírodě, tak ona sama je fyzickým obrazem velmi rozmanitého kódu, jehož základem je právě Fibonacciho řada. Jediným případem skutečně přirozeného řádu je přítomnost, která není výsledkem žádné posloupnosti.

Podstatou existence této reality je odpojení od přítomnosti zavedením vnímání času. Pokud bychom byli schopni žít bez počítání hodin a kalendáře, žili bychom i v tomto fyzickém světě mnohem více spjatěji s neustálou přítomností. Pravděpodobně bychom se dožívali ve zdraví pro nás nepředstavitelně vysokého věku. Jenže toho schopni a především ochotnit nejsme, a proto potřebujeme k životu kalendář.

V současnosti používáme disharmonický gregoriánský kalendář, což je reformovaný juliánský a předtím starořímský kalendář, s nestálým počtem dnů v jednotlivých měsících a doplňováním jednoho dne v přestupném roce.

Do již tak složitého systému vnášíme další zmatek pravidelným zaváděním a rušením letního času. Takže náš život je odrazem tohoto záměrného chaosu, udržovaného v minulosti mimo jiné z náboženských důvodů kvůli pravidelnému rozdělení roku na svátky a slavnosti. Když vezmeme v úvahu ještě vliv počasí a genetické zátěže, 130-ti let, na které je lidské tělo naprogramováno, se dožít nemůžeme ani náhodou.

Harmonický systém 13×28

Pokud bychom používali harmonický systém 13 měsíců x 28 dní, bez doplňování dnů v přestupných letech, za 72 let by se nám posunula roční období o jedno.

Tento posun by nastal postupně a plynule. Žili bychom v souladu s přirozeným životním principem.

Podstata manipulace s časem spočívá v narušování vnitřních hodin každého člověka, které jsou postavené:

a) na frekvenci čísla 9 (povšimněte si těhotenství také trvá 9 měsíců).

b) na periodě 28 dní (viz. ženská menstruace – cyklus zrození)

Průběh manipulace během roku

Po restartování oslavami Nového roku leden probíhá harmonicky až do okamžiku, kdy přirozený tok času narušíme impulsem v podobě přidání tří dnů na konci měsíce. Takže leden má disharmonických 31 dní namísto harmonických 28.

Poté následuje opět návrat k přirozenému toku času, když únor má 28 dní. Až na výjimku, když ho jednou za čtyři roky prodloužíme o jeden den. Paradoxně nám zkrácený únor dnes může připadat krajně nezvyklý. Ano, odvykli jsme si.

Přidáním 3 dnů na konci března své vnitřní hodiny zmateme definitivně a pokračujeme v tom dál až do Vánoc.

Ty jsou úmyslně stanoveny na konec roku, abychom k nim směřovali svou pozornost, vyvrcholenou taktéž pevně nařízenými oslavami Silvestra a Nového roku, kdy dojde k našemu opětovnému resetování. A jedeme pak zase na novo.

Jenže ve vleku takto zmateného kalendáře jsme ochuzeni o pocit blažené přítomnosti, a proto stárneme závratným tempem nadměrným fyzickým, duševním a mentálním opotřebením.

Dítě žije přítomností, dokud mu ji neodcizíme

Když se dítě narodí, nechápe pojetí času a tak jej ani nevnímá. Jen podvědomě, protože je od narození až do své smrti spojeno se svými rodiči, kteří se ale kalendářem řídí spolehlivě.

Žije přítomností až do okamžiku, kdy si za nátlaku rodiny a společnosti začne čas uvědomovat – už jen slavením narozenin. Pevně ho zakomponuje do svého života. Společnost dítě pohltí jako svou součást. Tento okamžik je zároven spuštěním amnézie, kdy si z období před tímto symbolickým zatažením opony pamatujeme jen záblesky, tzv. flashbacky.

Ve skutečnosti však onu oponu zatahujeme v našem životě nesčetněkrát. Z toho zákonitě vznikají v našem podvědomí a nevědomí konflikty, které se pak odrážejí v našem zdraví.

Současné zdravotnictví se snaží řešit pouze následky. Tím ale jen spouští nepředvídatelný spirálovitý řetězec příčin a následků, které se ovlivňují také paralelně. Výsledkem je pak v lepším případě doživotní závislost na zdravotnickém systému. V horším totální rozklad organismu.

Aby k tomuto katastrofickému scénáři nedošlo, je zapotřebí najít prvotní přičiny výše zmíněných konfliktů v podvědomí a nevědomí.

Je možné je odhalit za pomoci vhodně zvolené analytické terapie.

georg