Můj tajný recept na dlouhý a zdravý život

Všechny dobré geny můžeme povzbudit k projevu jednoduchým nástrojem, který bude jedinečný pro nás a náš životní styl. Ve svých rukou máme prostředky k prodloužení svého života, a to tím, že prodloužíme své dobré zdraví. Fyzické a mentální zdraví by měly představovat středobody naší strategie. Učit se můžeme od jedné z nejdéle žijících ras na planetě Zemi, obyvatelů Okinawy u pobřeží Japonska.

Chcete-li napodobit jejich životní styl – alespoň částečně – řiďte se těmito pravidly: žádné kouření a alkohol, jen trocha masa, málo tuku a cukru, cvičte tzv. hachi bu (přestat jíst po prvním náznaku nasycení), buďte neustále na nohách, udržujte silná rodinná pouta, podporujte komunitu a buďte optimističtí. Odměnou vám bude dlouhý život, pokud vám to geny dovolí. Obyvatelé Okinawy žijí v průměru více než 100 let!

Již léta si myslím, že klíčem k dlouhému, zdravému životu je cvičení. Je jako multivitamin. Má vliv na každičký orgán a soustavu v našem těle, a to pozitivní. Jedná se doslova o elixír života – a mládí.

Bylinka na dlouhověkost – ajurvédská Gotu kola.

Od té doby, co jsem se dočetla o negativních účincích sezení, už zásadně píšu jen ve stoje. Věřím také v občasné intenzivní cvičení, které provádím 3× týdně. Do svého osobního programu jsem zařadila 30sekundový výstup do kopce ve stoje a poté 30 sekund rychlého šlapání v sedě na rotopedu. To vše opakuji 6× s dvouminutým rozehřátím a vychladnutím. Celý program trvá 10 minut a z toho 3 minuty jsou intenzivní. Existuje mnoho výzkumů, který stvrzuje, že tato metoda funguje a udržuje váhu v rovnováze.

Abych se donutila, což je nutné už jen kvůli tomu, abychom se s přibývajícími roky udržovali, provádím stejný program i v hypoxické komoře, v níž je hladina kyslíku tak nízká, že je to pak jako výstup na Mont Blanc. Navíc se snažím každý den ujít 3 kilometry, když chodím na schůze, za přáteli, do divadla, opery či muzea.

Naše těla opravdu nesnášejí neaktivitu. Tisíce let našeho vývoje jsme velkou část svého času jako lovci a sběrači strávili pobíháním. Každý člen lidské rasy tedy měl téměř neustále na každodenním programu cvičení. Naše tělo se zatím nevyvinulo tak, aby se dokázalo vyrovnat s neaktivitou. Nemělo na to ještě dostatek času. Neví, jak se vypořádat s usedavým způsobem života. Takže jen upadá.

Energii života doplní Maca peruánská.

Před mnoha lety jsem si uvědomila, že jediné dlouhodobé cvičení, které budu moci dělat, je chůze, a tak jsem se rozloučila se svými podpatky (a to jsem je nosila opravdu vysoké), a vyměnila je za tenisky všemožných barev, aby mi seděly k oblečení. Mohla jsem tak kdykoliv jít kamkoliv a chůze se stala součástí mého života.

Nedávno jsem viděla film Youth, ve které se dva hlavní herci Michael Caine a Harvey Keitel snažili svůj starý věk napravit zdlouhavými, nesourodými konverzacemi. Nehověli si však přitom v křesílku. Šli. Chodili. A chodili. Ve švýcarských Alpách. Ne všichni z nás si mohou dovolit takový luxus, ale můžeme aspoň chodit. Chůze doprovázená hovorem s přítelem je ideálním způsobem, jak si takové cvičení zpříjemnit, a má příznivý vliv také na naše duševní zdraví. Existuje mnoho výzkumu, který ukazuje, že (rychlá, půlhodinová, každodenní) chůze je klíčem k dlouhému, zdravému životu, a je mnohem lepší než lopotné cvičení ve fitku.

Ve filmu Youth je jedna báječné scéna, ve které doktor prohlásí, že zdraví stárnoucí postavy Michaela Cainea je naprosto v pořádku. „Co budu dělat teď?“ ptá se, načež doktor odpoví: „Užívejte si své mládí.“ Pesimistická nálada Michaela Caina je rázem tatam a na jejím místě zůstává jen optimismus, jak by to mělo u mladého a nadějného člověka být!

Pokud bych měla vypíchnout jeden faktor, který nadevše zajišťuje dlouhý a spokojený život, určitě by to byl optimismus. Ten může člověku dodat ve stáří opravdovou odolnost, a je výborným léčitelem. Výzkum ukazuje, že lidé s optimistickými povahami jsou méně nemocní, a když už jsou, tak se uzdravují rychleji.

Účinné přírodní antidepresivum má jméno Kratom.

Optimisté také spíše cítí, že dokáží zdraví vzít do vlastních rukou, a nejen pasivně sklouzávat do stáří. A dokáží se lépe postarat také o sebe. Spí lépe, alkohol a kouření si dopřávají jen pomálu, pravidelně cvičí a netrpí tolik depresemi. Žijí déle a stárnou mírněji. Optimismus se určitě vyplatí pěstovat, věřte mi.

Musíme přijmout odpovědnost za to, co děláme, abychom byli schopnosti zlepšit kvalitu našich pozdních let, a užít si je tak co nejvíce. (zdroj: huffingtonpost.co.uk)