Oxid uhličitý je přirozený odpadní produkt našeho metabolismu a tělo si s menším množstvím tohoto plynu umí poradit.
Pokud si však uvědomíme, že zvýšená konzumace nebo výhradní preference perlivé vody zvýší do těla přísun CO2, znamená to výrazný zásah do vnitřního prostředí organismu.
Tělo se musí s tímto odpadem nějak vypořádat.
Uvolňování zkonzumovaných bublinek je záležitost individuální, například výdechem nebo říháním.
Citlivější jedinci mohou po vypití bublinkové vody cítit nezdravý pocit plnosti, který může způsobovat například svíravý pocit na hrudi, žaludeční potíže, nadýmání a jiné nežádoucí projevy.
Jelikož je častým zvykem konzumovat perlivé nápoje chlazené, mohou někteří sledovat také průjmovou reakci.
Většinou čím vyšší je obsah CO2, tím má voda vyšší kyselost a způsobuje poruchy acidobazické rovnováhy.
Vede tak k překyselení žaludku a poruchám trávení.
Perlivá voda je proto ne zcela ideální zdrojem tekutin pro ty, které zatěžují nemoci srdce a trávicího traktu.
Současné výživové trendy nejsou o zakazování, ale o návrhu vhodných zdrojů a individuálního množství potravin i nápojů.
Samotný výběr sycených nápojů, je tedy záležitostí vkusu chuťových buněk a také naší závislosti.
Rozhodujícím faktorem je však zavodnění těla vhodnou tekutinou. A tou zůstává čistá voda.
Jana Luberová, poradce pro výživu
Buďte první kdo přidá komentář